Tenkrát

O 17. listopadu 1989 se v Česku víc mluví a píše, než natáčí. To je vzhledem k posedlosti tuzemské kinematografie historií překvapivý stav věcí. Zvlášť když uvážíme, že události konce roku 1989 v životech mnoha současných filmařů představují nejvýznamnější historický milník, kterého se sami účastnili.

Robert Sedláček pro některé představuje cynického kritika, duší ještě stále více dokumentaristu než režiséra hraných filmů, dloubajícího do vosích hnízd naší společnosti. Člověka, jenž publiku s ironickým úšklebkem předkládá prostě „divné“ filmy. Většina diváků naopak tuto velkou režisérskou osobnost vůbec nezná. Všechno má pochopitelně své důvody, avšak mohu hned na začátku svého textu předeslat, že film Rodina je základ státu by se dal označit za nejnormálnější dosavadní Sedláčkův počin.