Recenze seriálu Mozaika

Z pojmu český rodinný seriál se stal skoro divácký postrach, ale třináctidílná novinka platformy Voyo jménem Mozaika dokládá, že i natolik opotřebovaný žánr může mít mozek. Což znamená chytrého scenáristu.

Na jedné straně stojí dvojice, která svým dětem odevzdala celý život a snad i některé sny, jelikož zapřít se a pracovat je někdy prostě potřeba. Co vyjeví mladším generacím během zbývajících čtrnácti epizod, kdy se chystají jejich obydlí střídavě obrážet? To je rébus, v jehož úspěšné složení můžete Alici Nellis důvěřovat.

Alice Nellis, jak je jejím dobrým zvykem a silnou stránkou, nahlédla do jedné obyčejné rodiny a napsala scénář, který je chytrý, emotivní bez stopy falešného sentimentu a zejména v dialozích zajiskří sympatickým humorem včetně sebeironie hlavních postav.

I když se ne všechny momenty zatím daří a tempo sem tam vázne, stojí seriál za pozornost. Minimálně díky své snaze vyprávět o vícegeneračních vztazích a jejich proměnách v čase. O tom, kam se posunul tradiční model rodiny i partnerské závazky a co dnes pro různé generace znamenají.

Uznávám, že jako kulisa pro domácí práce by seriál mohl dobře posloužit, ale já osobně nevidím moc smysl v utrpení při pravidelném sledování všech dílů seriálu na platformě VOYO. S ohledem na hvězdné obsazení dávám seriálu 40%.

Filmařky se dotýkají podstatných témat, s přibývajícími díly má ale divák pocit, že tu slouží jen jako prostředky k posouvání děje či eskalování emocí. Aniž by se nám postavy představily jako členové zdánlivě soudržné a dokonalé rodiny, jak naznačuje anotace, dochází v přílišné zkratce k celé řadě rozkolů.