„Věřím v dobro člověka,“ píše se na jednom z mnoha památníků Alexandera Dubčeka. Dokument o rozporuplně přijímaném státníkovi má navzdory občas pomalé řeči pamětníků poměrně strhující tempo a zdárně poukazuje na proměny přemýšlení o historii.
Skupina stoupenců kritických intencí básníka a kritika Andreje Stankoviče, tzv. Samozvanci, navázala letos opět na jeho kritický odkaz. Ve středu 20. června v prostorách pražského kina Ponrepo již podesáté slavnostně vyhlásila laureáty Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče, kterou se pyšní tak či onak inspirativní, leč mainstreamovou kritikou zpravidla přehlížené filmové počiny vytvořené vesměs v minulém roce.
Tento týden vstupují do tuzemských kin čtyři snímky, z nichž jsou navíc hned dva české dokumenty.
Další projekce Mezinárodního festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě potvrdily nebývalé politické naladění programu. Promítány byly například snímky o Vladimíru Špidlovi a Jiřím Paroubkovi, uvedena byla také očekávaná novinka Morgana Spurlocka Nejlepší film, jaký byl kdy prodán.
