Satanské tango

Maďarský filmařský velikán Béla Tarr patří mezi nepopiratelné žijící legendy – ve světě artové kinematografie je skoro superhrdinou. Jeho opus magnum, více než sedmihodinové Satanské tango, patří mezi povinné položky každého cinefila. Režisérovy snové, těžko uchopitelné filmy složené z dlouhých záběrů mají jedinečnou sílu vtáhnout a nepustit. Od října do konce tohoto roku Tarr vyučuje na FAMU v rámci mentoringového programu a od Akademie múzických umění převzal čestný doktorát. Neříkejte mu ale, že je učitelem, to slovo nemá rád! O tom a o mnohém dalším jsme si s ním měli příležitost promluvit. Jeho strohé, sotva slyšitelně šeptané odpovědi nezapřou Tarrovu svébytnost a nekompromisnost.

Během letošního podzimu se studující FAMU dočkali spolupráce se slavným režisérem Bélou Tarrem. Filmař známý pomalým tempem, dlouhými záběry a filosofickými přesahy svých děl uvedl též několik projekcí v kině Ponrepo. Podívejme se na několik prvků, které především v Satanském tangu (1994) a Werckmeisterových harmoniích (2000) nápadně připomínají stále podnětné dílo filosofa Friedricha Nietzscheho.

Režisér a scenárista Béla Tarr převezme v úterý 31. října od Akademie múzických umění v Praze čestný titul doctor honoris causa, a to na základě nominace Filmové a televizní fakulty (FAMU), kde bude po celý zimní semestr vyučovat v rámci mentoringového programu. Čestný doktorát je spolu se jmenováním profesorem a Zlatou medailí AMU nejvyšším oceněním života a díla, které univerzita uděluje. Slavnostní ceremonie proběhne dle tradice v Sále Bohuslava Martinů na HAMU.

Na jedinečných berlínských projekcích Satanského tanga jsem jako dlouholetý fanoušek Bély Tarra nemohl chybět, obzvláště když do nich měl hudebně zasáhnout i autor původní hudby Mihály Víg. Prostory bývalého krematoria se k sedmihodinové kalvárii ukázaly jako ideální pozadí.

Po své zářijové premiéře na Slovensku vstoupilo i do českých kin černobílé drama Piargy podle povídky Františka Švantnera, napsané ve čtyřicátých letech, o hříšné vesnici smetené ze zemského povrchu. Zkušený česko-makedonský režisér Ivo Trajkov v něm na tuzemské poměry až příliš okázale máchá biblickými motivy, i přesto však jeho snímek dokáže zaujmout neobvykle tíživou atmosférou bezvýchodnosti a působivým vizuálem.

Po loňské kompletní retrospektivě díla Bély Tarra, jíž byl přímo účasten, uvedla Letní filmová škola během letošního 37. ročníku jeho nový – a dle tvrzení samotného režiséra zároveň zcela poslední – snímek Turínský kůň, ověnčený Velkou cenou poroty z Berlinale, jenž bude do naší oficiální distribuce uveden v září tohoto roku. Pro české diváky se tím otevírá jedna z mála možností se ještě na plátnech setkat s počinem tohoto výlučného tvůrce.