martin-mickey-stusak
28 455 bodů •
4
Ve svém jádru velice silný japonský vlastenecký epos a pocta hrdinům zároveň. Tentokrát přišla řada na ohromnou válečnou japonskou loď pod názvem Yamato. Od starších podobných snímků se nijak nevymyká. I zde je zvýrazněn japonský fanatismus vojáků položit život za svoji vlast, což je pro nás velice těžké s něčím takovým sympatizovat. Protiválečného tady doslova nic není, i když hlavně od ženských postav tu určité náznaky jsou. Mnohé scény se neúprosně perou v zájmu vlastenectví s patosem, což je velice na škodu. Snímek jako celek tento fakt velice striktně shazuje. Scénárista jakoby jen použil to, co se po něm chtělo, ale měl problémy vše v příběhu patřičně použít. 143 minut stopáže je velice bolestivá záležitost. Námět je sice jako filmová vzpomínka vymyšlen dobře, ale střihačské nůžky byly asi ve střižně bohapustě ztraceny. Divák od válečného filmu očekává kromě smysluplného dějství hlavně válečné scény, ale pořádné a skutečně dechberoucí se lze dočkat až po hodině a čtyřiceti minut. Takže je to takřka pro diváky, kteří do té doby skutečně dějovou nudu vydrží, takřka jako odměna. Speciální efekty jsou vynikající a mnohé záběry dokáží i šokovat. Emoce a soucit s námořníky to však bohužel nevyvolá a to je u takového filmu ohromná chyba. Na filmu je znát vliv amerického snímku Jamese Camerona ´Titanic´, ale na rozdíl od něj si u lodě Yamato divák takřka přeje, aby už byl konečně potopen. Snímek by nemusel být tak špatný, jak na první pohled vypadá. Potenciálu má v sobě ukryto více než dost, ale to by musela být tvůrčí snaha je plně odkrýt a využít naplno. Takhle tato válečná podívaná akorát vypadá dosti nemotorně, neodborně a zbrkle.
