martin-mickey-stusak
28 449 bodů •
6
Tři prestižní evropští režiséři zapracovali na povídkovém filmu na základě literárních povídek světoznámého autora Edgara Allana Poea a vzali si k tomu plejádu ve své době již slavného hereckého ansámblu. Takže to byla docela ohromná událost. Snímek plný očekávání však moc radosti nenadělal. Problémem bylo vlastní pojetí každého z režisérů, což v tomto případě nic proti ničemu, ale diváci byli ještě stále zvyklí na snímky z padesátých a počátku šedesátých let, které jsou hororovými fanoušky ceněné dodnes. V první povídce režiséra Rogera Vadima v roli zhýralé baronky exceluje krásná Jane Fonda. Je to příběh o nenaplněné lásce s tragickým koncem, který však nějak svým obsahem moc nezaujme. Baronka je charakterem něco jako Caligula, ale moc to, po divácké stránce, na důvěře nepřidává. Příběh jako takový je po dějové stránce dosti chudý, což by nevadilo vzít to více poeticky, ale bohužel. Louis Malle pojal druhý příběh Williama Wilsona, kterého pronásledovala jeho vlastní identita. Není to lehké živobytí, když se vždy a za každých okolností nečekaně objeví dvojník, převážně hned po nějakých nekalostech svých činů, a ztrpčuje život. Alain Delon tady zase pro změnu musel uhranout především dámskou část diváků. Příběh jako takový je vcelku zajímavý a scéna s karetní hrou disponuje silným napětím. Příběh je pojat jako retrospektiva vyprávěná právě hlavní postavou. Třetí povídku, o nevyrovnaném anglickém herci mající hrát roli Krista v prvním katolickém westernu, již Federico Fellini pojal dosti psychologicky, z čehož se atmosféra doslova vtírá do mysli diváka. Počáteční rozprava někde ve studiu může vypadat neadekvátně a zdlouhavě, ale dané dialogy a především věty vyřčené právě oním hercem, mají v jistém smyslu svou skrytou sílu. stačí to jen dobře poslouchat. Všechny povídky mají jedno společné. Lidskou zkaženost a smrt. Hlavní postavy nepojaly pro svůj život jiný smysl, než si stále užívat, avšak na úkor druhých bez ohledu na útrapy dotyčných. Trpké osudy všech kolem jsou jim lhostejné až tak moc, že na vlastní smrt ani nepomýšlejí. Jejich poloprázdné životy však dožene minulost, která je dotlačí do spárů právě své vlastní smrti, kterou tak neochvějně ignorovali. Má to v sobě určitou moralizační myšlenku, ale přijde na to, jestli ji divák správně uchopí. Atmosféricky znepokojivý, avšak přesto zajímavý filmový počin, na kterém se přeci jen, hlavně u první povídky, mělo více zapracovat. Ale obstát jinak šanci má i po tolika. Alespoň jako lákadlo přímo na literární předlohy.
