Memento

Sní, či bdí? Dvojznačný závěr Počátku (Inception), kvůli němuž si nemůžeme být jistí, v jaké realitě se postava Leonarda DiCapria opravdu nachází, je jistě velmi provokativní, tvoří však jen jeden dílek skládačky, proč se tohle mysteriózní sci-fi řadí k nejpopulárnějším filmům Christophera Nolana. Od vizuálně dechberoucích momentů přes strhující a originální bitky až po myšlenky o povaze našeho vědomí. To vše baví diváky i divačky bezmála dekádu a půl po premiéře, na kterou jsme si ale museli hodně počkat.

Po letech se opět schyluje k tomu, že hollywoodské herecké hvězdy přijdou o svou výsadní pozici komerčních vábniček na úkor talentovaných lidí za kamerou. Režisér a scenárista oscarového hitu Oppenheimer Christopher Nolan má za sebou výjimečnou kariéru, již aktuálně zpečetil právě oscarovým triumfem a téměř miliardovými tržbami pro papírově méně přitažlivý životopis konstruktéra jaderné zbraně. Snímek plný slavných herců přetavil konverzační i politickou látku v mainstreamový kulturní zážitek a zlaté sošky zajistil také Cillianu Murphymu a Robertu Downeymu jr. Největší hvězdou ovšem zůstal Nolan, jenž si dle zákulisních informací přišel až na sto milionů dolarů a jehož další tvůrčí kroky bedlivě monitoruje celý Hollywood.

Britský režisér Christopher Nolan byl za zachránce mainstreamu označován přinejmenším od Temného rytíře (The Dark Knight). Až letos je ale skutečným favoritem Oscarů se svým téměř miliardovým Oppenheimerem. Pokud si odnese sošku za režii a/nebo nejlepší film, po dlouhé době sjednotí divácky hit a akademické uznání. Co z toho vyplývá, si uvědomuje sám nejlépe.

Christopher Nolan je možná nejoblíbenějším režisérem své generace, jenž právě sklízí uznání i ocenění za svůj nejúspěšnější snímek. Loňský Oppenheimer o vývojáři jaderné bomby propletl Nolanův mysteriózní vrstevnatý narativ s důležitým nadčasovým tématem a kromě publika, které na Britova hutně strukturovaná díla reagovalo vždy vstřícně, se chytají i lidé rozhodující o prestižních filmových cenách. Ty se Nolanovi zatím spíše vyhýbaly a na Oscarech jej Akademie vyloženě odbývala. Avšak loňská nadšená kritická i divácká reakce, téměř miliardové tržby a čerstvý triumf na oscarovém předvoji v podobě Zlatých glóbů naznačují, že tvůrce Počátku či Temného rytíře se bude smát jako poslední.

V československém filmu druhé poloviny 20. století můžeme vysledovat řadu proudů či tvůrčích uskupení, jež se od sebe nějakým způsobem odlišovaly. Zatímco 60. léta máme spojená hlavně s uměleckými, poetickými i sociálně kritickými snímky nové vlny, v těch 70. slavily úspěch chytré komedie z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Byla by však škoda zapomínat na další geniální filmaře, kteří právě v těchto dekádách slavili největší úspěchy.

Kvůli stávce hollywoodských scenáristů a herců odsunulo studio Warner Bros. premiéru dlouho očekávané druhé Duny Denise Villeneuvea na rok 2024. Fanoušci režiséra a knižní předlohy smutní, profitovat by z toho ale mohl jiný ceněný autor, Christopher Nolan a jeho novinka, biopic Oppenheimer, pojednávající o vynálezci atomové pumy. Proč?

Filmy Christophera Nolana jsou s námi již čtvrt století. Cesta tohoto metodického filmaře začala v roce 1998 zdánlivě nenápadným mysteriózním thrillerem Sledování a od té doby nám přináší jeden památnější zážitek za druhým. Který je ale nejlepší? A kdo takzvaně tahá za nejkratší konec?

Zachránce kinematografie Christopher Nolan přináší film o ničiteli světů J. Robertu Oppenheimerovi. Ze snímku s Cillianem Murphym se stal v posledních měsících internetový mem, hlavně kvůli premiéře současně s Barbie. Ta by chtěla symbolizovat mainstream budoucnosti, Oppenheimer je proti tomu dramatem pevně zakořeněným v tradičních příbězích geniálních mužů, kteří trpí svým údělem. Jeden z největších zločinů všech dob, na němž se protagonista osobně podílel, je předně pozadím pro jeho osobní tragédii. Ve srovnání s dalšími podobnými snímky je Oppenheimer jistě jedním z lepších. Otázkou zůstává, jestli ho ještě opravdu potřebujeme.

Sci-fi snímek Hypnotik vstupuje tento týden do tuzemských kin. Se stopáží 93 minut a dějovým konceptem devadesátek říznutým o časoprostorové hrátky Christophera Nolana může jít o ideální odpočinkový program. Režisér Robert Rodriguez už sice natočil stylovější a divočejší kousky, ale zábavně imitovat povědomé zápletky a osázet je originálními perličkami pořád svede uspokojivě.

Dnes už je známe jako úspěšné franšízy, které lákaly a třeba stále ještě lákají do kin davy. Některé z nejúspěšnějších sérií filmové historie však začaly nenápadně a málokdo by při vstupu prvního filmu do kin tipoval, že se právě rodí „další velká věc“. V následujícím speciálu si představíme několik sérií, které začínaly s málem a skončily na vrcholu.