Name: It's Always Fair Weather
Released: 1955
Duration: 102 min
Rating: 72
Cast: Gene Kelly, Barry Norton, Carol Richards, John Cliff, Dan Dailey

Herci a tvůrci 89

Gene Kelly

Ted Riley

Barry Norton

Carol Richards

John Cliff

Dan Dailey

Doug Hallerton

Michael Kidd

Angie Valentine

Režie:

Gene KellyStanley Donen

Scénář:

Betty ComdenAdolph Green

Hudba:

André Previn

Komentáře k filmu It's Always Fair Weather 2

xxmartinxx

22 290 bodů 31. 7. 2017

Už Zpívání v dešti v sobě mělo kus cynismu, ale nakonec ustoupilo k hravosti a naivitě. Další muzikál Kellyho a Donena "o počasí" zachází o kus dál a některé okamžiky jsou vyloženě zlé vůči postavám a subverzivní vůči žánru. Jde o trochu schizofrenní muzikál, ve kterém už se projevuje vypotřebovanost žánru a konec důvěry v jeho klasické atrakce, ale zároveň to ony atrakce, byť často v hávu ironického odstupu (opilost, potlačované negativní emoce), dávkuje s maximální kadencí. Neúspěch filmu a jeho označení za začátek konce éry muzikálů mě mrzí, ale je v podstatě o nevyhnutelný výsledek. Jde o muzikál, který jako by sám sobě nedůvěřoval. Je to tím rozhodně hodně zajímavá podívaná. Sice upřednostňuju dravé, nezastavující Zpívání v dešti s jeho zcela vymykajícím se tempem jako vrcholný klasický muzikál, ale tohle proto-post-dovádění rozhodně má něco do sebe. Má navíc i jednu výhodu - Charisse, která musela už ve Zpívání přebírat po Reynoldsové náročné taneční pasáže, zde získává hlavní prostor. A její "nejdražší nohy světa" se rozhodně vyznamenávají. Klasické muzikály jsou překvapivě zaměřené na muže tanečníky, ženy vedle nich většinou jen poskakují jako doplňky. Zde je Charisse plnohodnotnou součástí a v mnoha okamžicích středem pozornosti - což je zela na místě. I když, jak se dá očekávat, Kelly, především jeho geniální výstup na kolečkových bruslích, se hodně snaží ukrást si pozornost. Přesto je to nakonec tanec Cyd v boxerském ringu, co se mi okamžitě zarylo do paměti a po zhlédnutí jsem se k téhle scéně musel párkrát vrátit. 4 a 1/2 Film, který upadl v zapomnění, protože předběhl svou dobu. Jak to tak bývá. PS: I když se nedivím, že se Kellymu nechtělo do Cinemascopu, popral se s ním dobře a snaží se ten formát využít.

Klajnik

8 634 bodů 28. 2. 2024

Singin' in the Rain z roku 1952 mě bavilo celé po všech stránkách. Bylo totiž hravé, svižné i tematicky zajímavé. Jedna skvělá scéna střídala druhou, takže to je za 5/5. It's Always Fair Weather bych však kvalitativně přirovnal spíše k o něco staršímu On the Town, které bylo příliš naivní a oslovilo mě pouze dvěma scénami, z nichž tou jednou je hudební číslo (to z muzea). Zde je rovněž jedno skvělé hudební číslo (to z posilovny), které mi udělalo radost a opět v něm září žena. Gene Kellyho číslo na bruslích má sice nápad, ale vcelku mě nechalo chladným, protože mě nebavila hudba a přišlo mi to už jako vaření z vody. Zbytek ale za moc nestojí. Většina hudebních čísel mi přišla poněkud utahaná. Zde se již zkrátka projevovala vyčpělost žánru. Tři nejlepší braši z války se domluví, že se za 10 let znovu sejdou a dokáží si, jací jsou stále kamarádi. Snad je žánrově subverzivní, že po dekádě zjišťují, že si již moc nerozumí, ale vzhledem k tomu, že se od podstatnějí subverzivnějších muzikálů propracovávám k těm klasickým, tak jsem si z toho na prdel nesedl. Neplynula z toho nijak zvlášť zábavná vztahová dynamika (ač k tomu bylo nakročen, páč z jednoho se stane balík a z druhého snob) a vůbec - kdyby to byli tak dobří přátelé, tak by se samozřejmě chtěli vidět dříve než za dekádu. Sice bych muzikál z 50s bral s rezervou i byl bych ochotný moc nerejpat, kdyby to celé bylo nápaditější, hravější a svižnější. Jenže ono to takové není a žádný širokoúhlý cinemascope mi to nevynahradí, ačkoliv uznávám, že ho tvůrci využili dobře.