Primo giorno d'inverno, Il

Druhým celovečerním hraným filmem První zimní den režisér Mirko Locatelli tematicky i stylisticky navazuje na svou předchozí tvorbu. Problematiku dospívající mládeže autor nepojímá jako sociální sondu, ale čistě jako základ psychologické profilace svých postav. Zatímco ve starším snímku Come prima Locatelli pojednával o návratu mladíka po dlouhodobé hospitalizaci z motocyklové havárie zpět do normálního života, ústřední postavou nového filmu je dospívající Valerio, který obtížně navazuje kontakt se svými vrstevníky. Osamělost hrdiny vyjadřuje režisér tím, že ho často na plátně umisťuje do opuštěných prostorů snímaných dynamickými jízdami kamery, které doprovází melancholický hudební motiv s party pro housle. (FEBIOFEST 2008)