Tarantula

Pavoučí horory jsou s námi drahnou dobu, neboť bázeň z osminohých živočichů lidstvo opustí leda po přesunu na jinou planetu. Christopher Landon (Všechno nejhorší) momentálně pracuje na nové verzi kultovní Arachnofobie (Arachnophobia), avšak už v dubnu do zahraničních kin dorazí také australský horor Sting, který se předvádí v dost znepokojivém a arachnofobikům nepřístupném traileru. Přestože má jít částečně o komedii, z vřískotu herců a zákrutů bytového domu, v jehož šachtách se pohybuje závratně rostoucí pavouk, vám zatím do smíchu určitě nebude.

Film Christophera Nolana Oppenheimer (2023) o vývojáři jaderné bomby sklidil třináct oscarových nominací, řadí se tudíž mezi vůbec nejúspěšnější díla, jaká kdy přilákala pozornost Akademie. Skoro miliardový divácký hit spojil náročnou a důležitou látku s režisérovou schopností vyprávět atraktivně a zábavně pro široké publikum, čímž částečně zrcadlí spoustu sci-fi projektů, které vzešly ze společenského klimatu vázaného na technologický vývoj po druhé světové válce. Strach z bomby tehdy nedokumentovali pouze vážení režiséři jako Akira Kurosawa nebo Stanley Kubrick v jejich dílech Žiji ve strachu (Ikimono no kiroku) a Dr. Divnoláska (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb), nýbrž i tucty béčkových tvůrců sci-fi, jež vynález „Amerického Promethea“ Roberta Oppenheimera navždy ovlivnil.

Letos to je životopisný Oppenheimer, před třiceti lety však úzkost z jaderné apokalypsy znázornila rodinná komedie Matiné od kultovního režiséra Joea Danteho. Tvůrce Gremlins stočil zrak do roku 1962, kdy světem otřásala kubánská krize, a vysekl hlubokou poklonu béčkovým autorům monster-movies, kteří z chronického strachu ze svržení bomby a šířící se radiace dolovali nadšenecké a bezelstně cinefilní filmové škváry.

Preferujete-li sledování filmů jako formu zábavy a odreagování, pak jistě najdete zalíbení v následujícím seznamu amerických monster-filmů z padesátých let, kdy vznikala nenapodobitelná béčková díla s opravdu specifickým duchem doby.

Přesně před 65 lety mohlo publikum poprvé spatřit zdaleka nejreálněji ztvárněné pavoučí monstrum, které musí arachnofobikům dodnes způsobovat noční můry.

Pavoučí horory jsou v oblasti kinematografie poměrně vyhledávaným a oblíbeným zdrojem strachu. Málokdo má totiž osminohá stvoření v lásce a samotná představa toho, že se nám po baráku promenáduje přerostlý jedovatý pavouk, dohání mnohé z nás k třesavce. Právě tento problém mají hrdinové filmu Itsy Bitsy, na který se podíváme trochu blíže.

Pro ty z vás, kteří si v takzvané zlaté éře hollywoodské science fiction dlouhodobě libují, nebude zmiňované dílo jistě žádnou neznámou. I tak mám ale neodbytný pocit, že The Incredible Shrinking Man stojí až daleko ve stínu řady známějších žánrových titulů let padesátých, ačkoli většinu z nich, minimálně v mých očích, jasně překonává.