Name: Tarantula
Released: 1955
Duration: 80 min
Rating: 66
Cast: John Agar, Mara Corday, Leo G. Carroll, Nestor Paiva, Ross Elliott

Profesor Gerald Deemer pracuje na zvláštnej výživnej látke, ktorá pomáha uľahčiť situáciu s prídelmi jedla. K tejto situácii prišlo vzhľadom na celosvetový nárast populácie. Profesorove experimenty sú čiastočne úspešné, no výsledkom sú i zlyhania. Jedného dňa si dvaja Deemerovi kolegovia aplikujú túto výživu, no neúspešne, po niekoľkých dňoch zomierajú. Jeden z nich pred smrťou zošalie a snaží sa látku aplikovať i Deemerovi. Počas súboja im unikne tarantula, ktorá má v sebe tú istú látku. Na slobode začne tarantula narastať a útočiť na dobytok i ľudí... (matriosa)

Herci a tvůrci 49

John Agar

Mara Corday

Leo G. Carroll

Nestor Paiva

Ross Elliott

Edwin Rand

Režie:

Jack Arnold

Scénář:

Jack ArnoldMartin BerkeleyRobert M. Fresco

Hudba:

Henry ManciniHerman Stein

Komentáře k filmu Tarantula 2

martin-mickey-stusak

28 428 bodů 21. 4. 2020

V rámci ekohororů a monster movies se už jedná o dějový standard. Máme tu laboratoř, kde se dělají hokusy pokusy na zvířatech a jedna potvora, v tomto případě tarantule, uteče. Vědci když vidí, že hokusy pokusy na zvířatech fungují, zkouší je i na sobě. O fungujícím fenoménu už se však samozřejmě hovořit nedá. Tarantule je očekávaně na správné monstrum ohromná. Děj je veden podle zavedené šablony, takže, obzvlášť v dnešní době, je každá následující minuta naprosto předvídatelná. V padesátých letech vznikla spousta takovýchto snímků a tak je z čeho vybírat. Po technické stránce se jedná o dokonalost sebe sama. Scénář je pevný a nezatěžuje zbytečnými vedlejšími motivy. Je to zkrátka film na svém místě i když převládají spíše konverzační scény. V rámci klasiky to však na diváckém zážitku nijak neubírá.

lamps

15 156 bodů 6. 2. 2018

Mám tenhle na první pohled otřepaný brak moc rád. Jack Arnold byl totiž vynikající režisér, který nedopustil, aby se námět kolem obrovské vraždící tarantule proměnil v úsměvnou přehlídku omezených technických možností a tvůrčí repetitivnosti (ve smyslu kopírování zajetých postupů tehdy tak populárních monster movies). Tarantula má přesvědčivé a chytré triky, děsivé masky, sympatické herce a především pevnou režisérskou ruku, která dobře udržuje tempo vyprávění a inscenuje několik lahůdkových chvil z ranku arachnofobické noční můry. Expozice sice nemá takovou sílu a Arnold se chvílemi prostě musí opakovat, aby odstavil stometrové osminohé hovado z dosahu postav na tak dlouho, než se vyřeší jejich osobní vývoj, ale přesto se jedná o jedno z nejzábavnějších a řemeslně nejjistějších béček padesátých let...