martin-mickey-stusak
28 434 bodů •
8
Zapomeňme na chvíli na slavného Rockyho a vypravme se dál do historie filmového světa. A to tak daleko, že se ocitneme v době němého filmu, kde začínal své filmové umění i mistr hrůzy své doby Alfred Hitchcock. O hrůzu s ním spojenou samozřejmě ještě stále nešlo. Před sebou máme filmové sportovní melodrama z oblasti boxu, ve kterém jde o klasickou šablonu dobývání ženského srdce a souboji dvou mužů o jednu ženu. Němý film je prostě němý film, takže se nedá hodnotit stejně jako zvukový. Důvodem jsou vypravěčské schopnosti tvůrců pouhým obrazem. Takže nejde pouze o hereckou důvěryhodnost diváckého přesvědčení, ale i o schopnosti režiséra danou scénu správně podat. Hitchcock stojí i za scénářem, což znamená, že nějakou svou představu měl ještě daleko před realizací. Plně se vymanil groteskních skopičin a naopak dál důraz na vážnost daných situací. I z dnešního pohledu se dá usoudit, že se mu snímek povedl. Obsahuje jak melodramatickou, tak i sportovní atmosféru s davovými scénami s tím spojených, patřičné dramatické zvýraznění postav, a vůbec celkově vizuálně bohatých projevů ke správnému uchopení dané podstaty děje. Hitchcock každou svou scénou projevil schopnost komunikovat s divákem, čímž dokázal nadměrně nepoužívat dialogová okénka. Příběh je samozřejmě skromný, avšak filmovou atmosféru a divácký zájem prohloubit umí. Pokud si někdo neumí představit napínavý boxerský zápas bez zvukových emocí, nelze jinak, než tento film doporučit. A co víc, tak, jak snímek Hitchcock pojal, vzniká podezření, že udal trend sportovního filmu, kterým se mnozí tvůrci inspirovali a snad i inspirují dodnes. Vraťme se zpět k Rockymu. S Hitchcockovým snímkem má víc společné, než jak to na první pohled vypadá. Podle dobových materiálů však byl Hitchcockův snímek značně kritizován a byl komerčním neúspěchem. Inu, něco takového se v podstatě děje i dnes. Experimentování a předvádění divákům něco nového nikdy nadšením neoplývalo.
