Film měl premiéru v době, kdy v Americe probíhal jeden sexuální skandál za druhým. Týden co týden se objevil nějaký kněz s milenkou nebo nevěrný politik a velké společenské magazíny začaly o Osudové přitažlivosti psát jako o filmu, který přesně pojmenoval fenomén. Vyzněním utvrdil americké mravokárce, že sex je hřích a posloužil jako odstrašující případ kvůli rostoucímu počtu lidí s onemocněním AIDS. New York Times v dobové recenzi nešetří chválou, hodnotí brilantně odvedené řemeslo a především Lyneovu režii, protože diváka vyděsí i v situacích, kdy přesně ví, co bude následovat. V New Yorkeru vyšla recenze:,,Osudová přitažlivost je pravděpodobně nejhorším možným filmem o námluvách – určitě vzbudí řadu hořkých, neřešitelných hádek – jenže kolem bloku se zatáčí dlouhý had lidí, kteří chtějí film vidět.“ Pochopitelně, že vyšly i odsuzující kritiky, obzvláště pěkná je z deníku Independent:,,Důvod nesmírné popularity filmu není jasný, přestože je slušně natočený a herci dobře hrají, skrývá se v něm pramálo napětí a zápletka je děravá jak cedník.“ O Glenn Close jeden recenzent napsal, že má sex appeal unaveného řidiče náklaďáku. Osudová přitažlivost je kvalitní film, který je možná s přibývajícími lety ještě lepší, než v době svého vzniku a hlavně neustále snad až příliš aktuální.
