Douro, Faina Fluvial

Debut Manoela de Oliveiry, natočený v portugalském přístavu Porto, patří dnes ke klasice avantgardního filmu a stojí na počátku tvůrčí dráhy jedné z nejvýznamnějších osobností autorského filmu. Dokument vznikl v době zlomu mezi němou a zvukovou érou kinematografie a je cvičením v možnostech filmového výrazu. Představuje pracující město s jeho mosty, úzkými uličkami a loděmi, které unáší věčná řeka. Režiséra inspiroval obraz zahlédnutý v jiném filmu: ukotvená loď vzdoruje silnému proudu. V roce 1928 si koupil kameru a začal natáčet na březích Doura, aby o tři roky později město a jeho řeku rozbil v moderní montáži filmového experimentu. Avantgardní chvalozpěv Douro, říční dřina se přiřazuje k dílům Waltera Ruttmanna (jehož berlínskou vizuální symfonii považoval Oliveira za nejužitečnější lekci v technice), Jeana Viga, Dzigy Vertova a Jorise Ivense. Zájem o dokumentaci reality zásadně poznamenal Oliveirův rukopis, který ale za Salazarova režimu našel jen výjimečné uplatnění a kvůli němuž byl režisér i po pádu diktatury osočován z elitářství. Až pozdní léta autorova života znamenají jeho rozkvět - zatím poslední snímek Manoela de Oliveiry měl premiéru v roce jeho devadesátých osmých narozenin.