My Fair Lady

Klitoris v krku. Mluvící přirození. Pornoverze My Fair Lady. Ačkoli zápletky slavných pornofilmů ze sedmdesátých let vypadají bizarně, ve skutečnosti se explicitní erotická produkce téhle éry právem označuje za zlatý věk pornografie. O klenotech archivní pornografie v podcastu mluví Jiří Flígl z Festivalu otrlého diváka, kde se letos můžeme podívat na jeden z nejlepších pornofilmů všech dob s názvem Rozkvět Misty Beethoven.

Už osmnáctý ročník Festivalu otrlého diváka se koná v kině Aero jako obvykle na začátku března. Týdenní přehlídka filmových kuriozit opět přinese neumětelský filmový odpad, obskurní klenoty kinematografie i porci projekcí doprovázených interakcí přímo v sále. Letošním hlavním tématem jsou matky, ale v programu se velmi dobře daří i sériovým vrahům a vražedkyním. Náhoda? Nemyslíme si.

Byly doby, kdy byl muzikál považovaný za nejfilmovější z filmových žánrů. Nabízel uspokojení všech vjemů způsobem, na jaký se zmůže jen stříbrné plátno. Dokonalá vystoupení pánů a dam v těch nejelegantnějších róbách nás zvou do světa, kde neexistují opravdové starosti a každá emoce ožívá hudbou. Časem se to samozřejmě trochu zkomplikovalo… Podívejme se tedy na některé z nejdůležitějších a nejlepších muzikálů všech dob.

Snímek inspirovaný životem nechvalně proslulých psanců Bonnie Parker a Clydea Barrowa šokoval v roce 1967 Ameriku. Během násilných scén tu poprvé tekla krev a otevřená sexualita pobuřovala mravokárce. Přes původní nedůvěru studia se zrodil hit, který definoval „hnutí“ nového Hollywoodu a pronikl přímo do duše mladé generace. Po Bonnie a Clydeovi se filmy točily jinak, jinak se na ně dívalo a jinak se o nich mluvilo. Jde jistě o jeden z nejvlivnějších filmů 60. let. Premiéru si odbyl přesně před 55 lety.

Poslední dekáda sice byla z pohledu nominálních tržeb pro Hollywood úspěšná, ale zdání klame. Zatímco všude vidíme jen filmy od Marvelu, které dokázaly ovládnout trh díky vyprávění na pokračování a bezprecedentnímu cílení na fanoušky, o bezpočtu drahých propadáků se mimo odbornější analytické kruhy moc nemluví. Koronavirus poprvé v historii přerušil hollywoodskou výrobu, streamovací služby otevřely náruč ještě zběsilejší vlně pirátství a velká studia v čele s Disneym jsou zadlužená až po uši. Rostoucí divácký nezájem a produkce „na jistotu“ v mnohém připomíná situaci, v níž se Hollywood ocitl už v padesátých a šedesátých letech. A jak si ukážeme, žádná změna není v kinematografii náhlá a náhodná. Současná situace sice v mnohém připomíná hollywoodské poválečné tápání, ale ve skutečnosti jde o lineární vývoj, který nám jistě brzy připraví další filmovou revoluci.

Ikonická herečka Audrey Hepburn, která byla v padesátých a šedesátých letech jednou z nejzářivějších hollywoodských hvězd, měla život plný nepředstavitelné slávy i bolesti. Nyní si na něj zblízka posvítí oceňovaný italský režisér, který našel ideální představitelku hlavní role.

V letošním roce hned tři slavní režiséři natočili remake jiného filmu. Guy Ritchie přišel s drsným krimi thrillerem Rozhněvaný muž, jenž je předělávkou zapadlého francouzského snímku Krvavý prachy. Denis Villeneuve konečně uvedl svou verzi kultovního sci-fi románu Duna a v prosinci měla premiéru druhá filmová verze legendárního muzikálu West Side Story, jejímž autorem je Steven Spielberg. Filmové předělávky jsou obvykle vnímány spíše negativně, když se ale nové verze již dříve zpracovaného příběhu chopí osobitý tvůrce, výsledek může být velice zajímavý. Tak jako v následujících případech.

Chcete načerpat inspiraci na Den svatého Valentýna nebo máte jen tak chuť podívat se na nějaký ten americký slaďák s kapkou humoru? V tom případě vás tento žebříček jistě potěší.

Před šedesáti lety započala dekáda, která světu přinesla spoustu památných filmových děl. A v nich byly k vidění také krásné ženy, jimž k nohám padaly zástupy mužů a jejichž tváře zdobily titulní stránky těch nejprestižnějších časopisů. Jaké byly největší sexsymboly šedesátek a jak se na nich podepsal zub času?

Natáčení filmů je mnohdy velmi zdlouhavá práce. Než se snímek podívá do kin, uplyne někdy i několik let, natáčení trvá řadu měsíců a na celém procesu se podílí neuvěřitelné množství lidí. Všichni spolupracují a jejich práce se dost často prolínají. Jediným cílem je dokončit započatou práci.