Antropomorfní vlk se chce milovat se zakrslým králíkem. Je seriál Beastars podívanou pro zoofily?

Beastars se dnes pyšní dvěma uzavřenými sezónami po dvanácti epizodách s dvacetiminutovou délkou. Jedná se o japonský animovaný seriál podle stejnojmenného manga komiksu a řadí se mezi romantická dramata. Na toto anime, které je ke zhlédnutí na Netflixu, jsou řady různorodých protichůdných ohlasů. Buď jej diváci milují, nebo jej nemohou snést. Nic mezi tím neexistuje.

Není to kvůli příběhu, dabingu nebo soundtracku, jde čistě o animaci a typ postav. Tvůrci zvolili typ CGI animace, jež je přesně něco mezi 2D a 3D. To samo o sobě některé diváky odrazuje. Tím hlavním je ale fakt, že jsou zde všechny postavy vyobrazené jako antropomorfní zvířata. Ocitáme se tak ve světě připomínajícím animák Zootropolis, dokonce tu máme i králíka v jedné z hlavních rolí. Místo lišky se ale dočkáte introvertního a možná trochu autistického vlka. Beastars se ale oproti Zootropolis tváří jako seriál pro dospívající a mladé dospělé.

Na střední škole ve zvířecím světě se stane hrozná vražda. Býložravý student je zaživa sežrán masožravým spolužákem a školu ovládne strach. Nejvíce to nedá spát šedému vlkovi Legošimu, v němž tato skutečnost probudí řadu instinktivních pudů, s jejichž pomocí se rozhodne vypátrat vraha. Nejprve ale musí porazit své vlastní démony a zbavit se chuti k masu. Když uprostřed noci napadne svou spolužačku, bílou zakrslou králičici jménem Hal, s hrůzou si uvědomí, že se od vraha zase tolik neliší.

Ke všemu zjišťuje, že k ní začne chovat pro něj prozatím neprozkoumané city. Není si ale jistý tím, zda se jedná o pocity lovce ke své kořisti, nebo o skutečnou lásku mezi ženou a mužem. Legoši se tak musí naučit poznávat sám sebe a zda Hal dokáže udržet navždy v bezpečí. Celý děj se tedy odehrává primárně v prostředí střední školy s občasnými odbočkami do ulic fiktivního města, nejspíše do zvířecího Tokia. Společenským motivem v Beastars je soužití býložravců a masožravců a jeho hranice. Jedna komunita žije v neustálém strachu a ta druhá v přetvářkách a potlačování sebe samých.

Tvůrci se snažili každou postavu hluboce psychologicky rozebrat, ale dle mého názoru se to moc nepovedlo. Na první pohled to tak možná působí, mají nevyřešenou minulost, množství osobních strachů a nejistot. Po zhlédnutí všech epizod v první sérii jsem však nabyla jiný dojem. Naopak mi přišly všechny hlavní i vedlejší postavy neuvěřitelně ploché a prvoplánové. Byly si velmi podobné a po čase vlastně hrozně nezajímavé. Od začátku druhé série mi navíc bylo úplně jedno, jak to vlastně dopadne. Dokázala jsem snadno odhadnout, co jaká událost s onou postavou udělá a jak se k tomu postaví, což ze seriálu udělalo předvídatelné průměrné drama, jenž si mnohem více užije zoofil než obyčejný divák.

To je další bod, přes který jsem se zkrátka nemohla dostat. Většinou nejsem nijak úzkoprsá a s personifikací nemám problém. Orwellova Farma zvířat je naprosto úžasné literární dílo s přesahem a skutečnost, že se zde setkáváme se zvířaty na farmě mě nijak nevyrušuje. Jenže tady vystupují zvířata s lidskými postavami řešící vnitřní problémy jako je například sexualita. Nutno podotknout, že milostné téma je zde jedním z hlavních motivů a budete je mít naservírované v každém dílu první série. Kvůli tomu se Beastars dostávají za mou komfortní zónu a nebyla jsem schopná si brát příběh jakkoliv blíž k srdci, s postavami soucítit a umět se vidět v jejich situacích. Nedokážu se přenést přes pocit, že přemýšlet nad tím, zda se vlk dokáže pářit s o více než o polovinu menší zakrslou králičicí je prostě zvrhlé.

Ve výsledku jsem si na seriálu oblíbila Legošiho, který má jako jediný alespoň nějaký příběh, charakterovou hloubku a velký nejen osobnostní ale i fyzický posun. Konkuruje mu vedlejší postava jelena Rouise, který je vedle Legošiho jediným dalším aspektem, který příběh dělá nějak zajímavým a trochu zamotaným. Ostatní postavy, přátelé Legošiho a Rouise a jejich spolužáci, jsou ale takřka zbytečné, nijak příběh neposunují a kdyby tam nebyly, na ději by to vůbec nic nezměnilo.

Co si ale na tomto anime rozhodne užijete, tak je to soundtrack, jenž je jednoduše skvostný, lehce zapamatovatelný a dodává seriálu na dramatičnosti ale i na charakteru a osobitosti. Stejně tak si nakonec zvyknete na tu zvláštní CGI animaci, která je ve výsledku jediným přínosem a přesahem, s nimž seriál Beastars přišel. Příběh není moc zamotaný, chybí mu nějaká gradace, hloubka, zápletka, jež se dá vyřešit v pár dílech se zde táhne celých dvacet čtyři epizod a děj tak místy sklouzává k nudě. Navíc je podle konce zřejmé, že nás čeká ještě třetí série a já si nejsem jistá, zda mě seriál natolik zaujal, aby se mi na jeho pokračování chtělo čekat.

Hodnocení: 55 %