Recenze: Melancholia

Recenze: Melancholia
| Aerofilms
Pokusil bych se co možná nejobjektivněji popsat, co se v průběhu filmu odehrává na plátně:
  1. Uvidíme asi desetiminutovou sekvenci dlouhých záběrů, natočených extrémně zrychlenou kamerou (tj. ve výsledku obraz téměř nehybně stojí). Prolínají se záběry neznámých lidí v emocionálně vypjatých situacích, ve kterých se evidentně neděje nic dobrého, neboť v pozadí za nimi padají mrtví ptáci nebo jim z rukou srší blesky (lidem, ne ptákům). Celé je to velmi umělecky nasvíceno a doprovázeno dramatickou Wagnerovou hudbou. Viz exhibice Zacka Snydera (Strážci - Watchmen, 300 - Bitva u Thermopyl) nebo viz úvodní titulky filmu The Fall Tarsema Singha. V tuto chvíli mé srdce zaplesalo, protože jsem se zaradoval, že to sice nebudu chápat, ale bude se aspoň na co koukat! Ale chválil jsem dne před večerem. Sekvence skončí nárazem nějakého velkého asteroidu do Země, naskočí úvodní titulek a začne film.
  2. První hodina filmu zobrazuje svatbu. Na jakémsi honosném zámeckém sídle, které patří Kieferu Sutherlandovi a jeho partnerce Charlotte Gainsbourgové se odehrává honosná svatba Charlottiny sestry Kirsten Dunstové s jejím snoubencem. Dunstová má zpoždění, hosté jsou poněkud nervózní a v průběhu hostiny a dalších oslav dojde k různým nepříjemným komplikacím, většinou podaných v černohumorně depresivním duchu. Celé to skončí tím, že se nevěsta místo ženicha vyspí s nějakým jiným mladým hochem a všichni utečou nebo odjedou. Tato hodinová scéna mi připomínala staré pecky Miloše Formana a překvapivě dobře jsem se u ní bavil.
  3. Druhá hodina filmu se odehrává nedlouho po nevydařené svatbě, kdy jsou v sídle jen psychicky značně narušená Dunstová, Sutherland a Gainsbourgová s malým synem a starý sluha. Teprve nyní se začne hovořit o tom, že se k Zemi blíží planeta jménem Melancholia, ale má ji minout, jak vysvětluje Sutherland. Gainsbourgová je vyděšená, že Melancholia do Země vrazí, Dunstové je to všechno tak nějak u prdele a vším a všemi pohrdá. Tato hodina se vleče podstatně více než první, protože postavy už známe, je jich málo, a chovají se předvídatelně. Film pak skončí tím, že planeta skutečně vrazí do Země a je konec.


Trailer:

Zajímavé drobnosti:
    Ve filmu je explicitně zdůrazňováno, že golfové hřiště u domu má 18 jamek. Jedna ze závěrečných scén se pak odehrává na hřišti u praporku s číslem "19".
    Dunstová tvrdí, že umí předpovídat budoucnost, protože přesně uhodla, že v lahvi bylo 678 fazolí (nebo 567?), a tudíž ví, že dojde ke srážce.
    Jak je několikrát ukazováno na nákresu, planeta se vzhledem k Zemi pohybuje po dráze, která nemá nic společného s představami Isaaca Newtona a "krade nám kyslík, takže se nám bude chvíli hůř dýchat".
Tolik věcná fakta. A teď nějaký pokus o interpretaci, ach jo:
Film Melancholia rozhodně není sci-fi. Je to možná trošičku fantasy a/nebo katastrofický film, ale rozhodně v tom nespočívá jeho těžiště. Výše zmíněné rozpory dávají tušit, že mnohé z toho, co na plátně vidíme, se ve skutečnosti nestalo a jsou to halucinace hlavní hrdinky, režiséra nebo jeho psa, které znamenají, že svět je depresivní, že Hitler je fajn nebo že je kolem málo patníků. Vyberte si, případně přijďte s vlastní verzí...
  •    V úvodních zpomalených scénách "těsně před srážkou" vidíme některé záběry, které se zdají být v příkrém rozporu s tím, co vidíme těsně před srážkou na konci filmu. Ptáci padající z oblohy, žena nesoucí dítě bažinatou travou, nevěsta ve svatebních šatech ve vodě - nic z toho na konci filmu neuvidíme, hrdinové prožijí poslední okamžiky zcela jinak.
Kirsten Dunst
| Aerofilms
Film má neoddiskutovatelně působivou atmosféru (jenom z té ruční kamery mě místy docela bolela hlava, rozhodně si nesedejte blízko k plátnu). Herci jsou neoddiskutovatelně skvělí (kromě zmíněných např. také John Hurt, Charlotte Ramplingová nebo Udo Kier jako další členové rodiny). Scéna, kdy pár lidí sedí na zahradě a vědí, že jim zbývá několik hodin života, je také působivá, ale pokud byste šli na film kvůli těmto scénám, budete zklamáni a poohlédněte se raději jinde.
Výsledkem toho všeho bylo, že jsem se u Melancholie nudil podstatně méně, než jsem se obával.
Myslím, že takhle moc jsem ještě žádný Von Trierův film nepochválil...
Hodnocení: 60%
P.S: Málem bych zapomněl: Kirsten Dunstová tam má FULL FRONTAL!!!