Recenze: Vlkodlak

Recenze: Vlkodlak
recenze-vlkodlak-1
Málokterý projekt posledních let měl tak komplikovanou realizaci. Studio Universal se rozhodlo oprášit jedno z monster své velké trojky (Vlkodlak – Drákula – Frankenstein), aby oživilo zašlou hororovou slávu. Světlo světa měl Vlkodlak spatřit již v roce 2007. Dlouhou dobu se však nedařilo najít režiséra (a když měl konečně někdo zájem, neshodl se se studiem na vizi filmu). Pre-produkční práce se protahovaly a díky nim bobtnal rozpočet. Režie se nakonec ujal Joe Johnston, autor průměrného Jurského parku. Namísto bláznivých komiksových stylizací a modernizace padla karta na klasický formát, který bude v podstatě pouhým novým převyprávěním původní podívané z roku 1941. Jenže pak někomu došlo (chytře až ve chvíli, kdy byl film v podstatě hotov a měl mít premiéru začátkem roku 2009), že by to na moderního diváka bylo málo akční a tudíž nezajímavé. Začalo se dotáčet. Pak na dotáčky neseděla hudba, takže se hledal nový skladatel. Našel, složil, ale jeho hudba se nelíbila a tvůrci se vrátili k hudbě původní. Zkrátka blázinec, který přišel studio Universal na neuvěřitelných 150 milionů dolarů. R-ková podívaná doslova za všechny prachy.
Příběh nenabízí nic, co bychom neviděli a neslyšeli tisíckrát jinde. Lawrence Talbot se vrátí do rodného města a je napaden příšerou, která ho ošklivě pokousá. Poté se on sám začne proměňovat v krvelačné monstrum a vybíjí vše, co mu přijde pod ruku. Do toho pár flashbacků o samotné rodině a blázniví vesničané, křičící na cikány a jejich medvěda (to není vtip!). A samozřejmě pověsti o ďáblovi v lesích.
recenze-vlkodlak-2
Příběh Vlkodlaka naprosto nefunguje. Za prvé by vystačil maximálně na kratičkou povídku, za druhé je očividným slepencem několika různých scénářů. Že se Vlkodlak přepisoval, není žádným tajemstvím. S nějakou logikou se ovšem tvůrci při přepisech nepárali. Díky tomu je Vlkodlak zmateným mixem tří naprosto rozdílných filmů. V tom prvním vesničané obviňují nedávno příchozí cikány, že oni jsou strůjci neštěstí a že za to může ďábel (a jejich medvěd, stále žádný vtip!). V tom druhém jsou si všichni obyvatelé města 100% jistí tím, že je vinen Lawrence a dokonce naprosto každý ví, že má mít po ruce stříbrné kulky. Nikdo ovšem nevysvětlí, proč tomu tak je. A v tom třetím pobíhá vlkodlak po Anglii jak utržená Godzilla a ničí vše, co mu přijde pod ruku (hodně to svou absurditou připomíná Ligu výjimečných, akorát jsou tu lepší triky - i když ne o moc).
Logické by samozřejmě bylo, pokud by lidé napřed obviňovali cikány a až poté, co by připustili existenci zrůdy, nakaženého hlavního hrdinu (což znamená, že by jim někdo musel říct, že něco jako vlkodlak skutečně existuje a že to mají brát vážně). Jenže se tak nestane. Oni prostě do určitého bodu věří jedné věci, pak druhé a nikde o ničem nediskutují. Zcela nesmyslně je tak kupříkladu Lawrence hnán k zodpovědnosti chvíli poté, co je pokousán (přitom je jasné, že sám ještě nemohl nic spáchat). I rodinná linie, odkrývající postupně temnou minulost Lawrenceových, je podána příliš zkratkovitě a opět chybí řada dovysvětlení (proč se jedno z dětí ve vzpomínkách zobrazuje jako zrůda z Já, legenda a jak vlastně kdysi prošlo poslání hlavního hrdiny do ústavu?).
Problém je také v tom, že se buduje napětí otázkou "co se to vlastně děje a kdo /co to dělá?", což je v roce 2010 opravdu naivní přístup a každý trochu zkušenější divák bude mít jasno od úvodních titulků. Nějaká aktualizace příběhu by nezaškodila.
recenze-vlkodlak-3
Jednoznačným oživením pomalého děje jsou akční scény, které ovšem na druhou stranu působí za a) přehnaně komiksově a za b) samoúčelně brutálně. Na Johnsonově vedení je třeba ocenit solidní vizualizaci. Vlkodlak jakoby vypadl z oka klasickým hororům čtyřicátých let minulého století. Výprava je bez debat nádherná – ani na minutu nelze pochybovat o tom, že se nacházíme ve staré Anglii. Škoda jen, že namísto rafinovaných hrátek s kamerou si tvůrci vystačí převážně s lacinými lekačkami, díky čemuž má Vlkodlak nebezpečně blízko k současné vlně tupých teenagerovských hororů. Rozdíl je akorát v tom, že zde hrají opravdu dobří herci (a medvěd).
Benicio Del Toro je buď zadumaný, nebo rozčílený. Scénář mu příliš šancí k hereckým kreacím neposkytuje, charisma naštěstí neutrpělo. Anthony Hopkins si po xté nasazuje vestu ostříleného mazáka a ani tentokrát mu není těsná (jako jediný navíc disponuje zajímavějšími monology). Emily Blunt je čistě dekorativní položkou. Nejvděčnější figurku vytáhl Hugo Weaving - jeho sarkastický vyšetřovatel ze Scotland Yardu stojí nejvíce za zapamatování.
Vlkodlak je něco jako atrakce hrůzy na poutích. Zvenku slibuje hory doly a děsuplné dobrodružství, nakonec jím ale člověk projde bez výraznější srdeční zástavy. Vidět a zapomenout. I tak někdy dopadají hororové legendy, do kterých se nasype nad sto milionů dolarů. Pokud jste ale originální film s vlkodlakem neviděli, budete jednoznačně ohromeni jedinečnou atmosférou staré Anglie, doby plné strachu, mlhy a dlouhých kabátů. Takhle přesné vystižení vizuálu klasických hororů z první poloviny minulého století se jen tak nevidí. A masky jsou mimochodem parádní. To je doporučení pro všechny, kteří návštěvu kina stále zvažují.
P.S. Otázka na závěr: Jak se nejlépe prošustrují v podobném filmu peníze? Třeba tak, že i ten medvěd je chvílemi digitální!
Hodnocení: 60%
Více informací naleznete na kartě filmu.

Související tituly