Fanoušci Any de Armas zažalovali Universal a vyhráli. Filmová studia si už nebudou moci v trailerech vymýšlet

„Díky studiu propagace filmů víme, že lidé skutečně chtějí vědět úplně o všem, co uvidí, než se na film půjdou podívat,“ tak zní často citovaný výrok režiséra Roberta Zemeckise, který především v případě jeho hitu Trosečník nechal v traileru prozradit téměř vše včetně závěru snímku. Cinefilům takový přístup nejspíš nedává smysl, neboť neznalost dějových zvratů je pro komplexní vychutnání si filmového zážitku klíčová. Nedávné rozhodnutí soudu v jednom podivném sporu však potěší spíše příznivce Zemeckisova přístupu.

V lednu loňského roku totiž Conor Woulfe a Peter Michael Rosza zažalovali studio Universal kvůli tomu, že jejich favoritka Ana de Armas nehrála ve filmu Yesterday. Fanoušci ji totiž viděli v traileru k filmu, jehož digitální kopii si za bezmála čtyři dolary půjčili jen kvůli ní. Jejich zklamání plynoucí z toho, že scény s herečkou se nakonec do finální verze snímku nedostaly, se projevilo podáním žaloby na filmový moloch a snahou vysoudit pět milionů dolarů.

Kubánsko-španělská herečka původně měla ve filmu ztvárnit přítelkyni protagonisty Jacka (Himesh Patel). Během testovacích projekcí se však ukázalo, že publikum této romantické komedie nechce vidět Jacka po boku nikoho jiného než jeho původní lásky Ellie (Lily James), a tak se scenárista Richard Curtis a režisér Danny Boyle nakonec rozhodli celou linku s de Armas ze snímku vystřihnout. Předtím však došlo ke zveřejnění prvního traileru, kde se hvězda nedávného dramatu Blondýnka vyskytovala. A problém byl na světě.

Právníci Universalu chtěli celou záležitost pochopitelně zamést pod koberec s odvoláním na první dodatek americké ústavy zajišťující svobodu projevu, kam by mělo patřit i umělecké vyjádření – třeba v podobě filmového traileru. Soudce Stephen Wilson však dospěl k jinému závěru, totiž že ukázka k filmu je dílo vzniklé za komerčním účelem, tudíž se na něj nevztahují pravidla pro svobodu projevu, nýbrž jednotlivé státní (v tomto případě kalifornské) zákony proti klamavé reklamě a neférové hospodářské soutěži.

„Universal má pravdu, že trailery obsahují určitou kreativitu a vydavatelskou rozvahu, ale tato kreativita nepřevažuje nad komerční povahou upoutávky,“ citoval Wilsona server Variety. „V jádru je trailer reklamou určenou k propagaci filmu tím, že spotřebitelům poskytne jeho ukázku,“ doplnil.

To je jistě pravda, ale zástupci studia Universal přednesli také dva zajímavé a pro budoucnost filmového marketingu podstatné argumenty. Zaprvé uvedli jako příklad první teaser k Jurskému parku z roku 1993, který byl kompletně složený ze záběrů, jež se v samotném filmu vůbec neobjevily. Znamená to tedy, že podobným způsobem už nebude možné snímky promovat?

A zadruhé právníci vyjádřili obavu, že pokud soud dá fanouškům za pravdu, můžeme být výhledově svědky nepředstavitelného množství stížností od návštěvníků kin, kteří se nechají nalákat trailerem, ale následně nebudou spokojení. Znamená to tedy, že propagační ukázka vytváří nerealistická očekávání ohledně výsledného produktu? Do značné míry jistě ano, vždyť tímto způsobem reklama funguje ve všech odvětvích. Anebo je chyba na straně konkrétního spotřebitele, který není schopný kvality daného díla na základě ukázky adekvátně posoudit a upravit svá očekávání?

Podle soudce Wilsona bude v takových případech záležet na množství nespokojených filmových fanoušků a fanynek, kteří se rozhodnou ozvat, že výsledný film nedostává kvalitám, jež sliboval trailer. Přitom by však takto napadnutelná měla být pouze ta rozhodnutí, jež zjevně vytvářejí nerealistická očekávání. Účast známé herecké tváře v kontextu scén z daného filmu jistě lze za takto zavádějící informace považovat, zároveň je ale otázkou, kde přesně může být stanovena hranice pro posuzování podobných případů.

Na kauze je každopádně fascinující, že lze chápat postoj obou stran, tedy jak spotřebitelů snažících se co nejpřesněji posoudit kvality nabízeného produktu, tak i filmových studií lákajících potenciální návštěvníky co největším množstvím dostupných prostředků. Bude velmi zajímavé sledovat, zdali tento soudní precedens skutečně otevře dveře k hlasitější nevoli nespokojených filmových fanoušků a fanynek.

Žádný žebříček nepostihne všechny důležité a dobré filmy a někomu nebude subjektivně vyhovovat. Tento seznam se pokouší dát dohromady ty nejlépe hodnocené a vždy něčím výjimečné snímky, co měly premiéru v roce 2022. V našem pořadu jsme recenzovali podrobněji už Top Gun 2, Elvise, Nene a Podezřelou.