Michael Dudikoff: Příběh o tom, jak se z legendy akčního žánru stal opravář nemovitostí

Přitom to od počátku vypadalo, že se rodí herecky všestranná hvězda, která má štěstí na zajímavé projekty. Úplně poprvé stanul před kamerou v roce 1978 v seriálové legendě Dallas. O dva roky později přišel filmový debut The Black Marble (1980), kde si zahrál společně s Jamesem Woodsem. Poté se mihl v kultovním Tronovi (1982), poměřil své komediální síly s Tomem Hanksem v Pánské jízdě (1984) a střihl si malou roli v seriálu Sever a Jih II (1986). Byly to vesměs střípky, pro začínajícího herce ale podstatné.

Zlomem byl v roce 1985 Americký ninja, jemuž se Dudikoff upsal navzdory tomu, že do té doby neměl s bojovým uměním žádné zkušenosti. Byl pouze fotomodelem, který na škole trénoval atletiku, gymnastiku, tanec a plavání a posiloval pomocí izometrie. Závodil velmi úspěšně v triatlonu a věnoval se surfování. Nicméně prošel několikaměsíčním výcvikem před natáčením a bojový choreograf, karatista Mike Stone, mu vysekl poklonu, jak rychle se naučil správné pohyby. Dudikoff si bojové sporty velmi oblíbil a postupně získal zkušenosti z tréninků karate, aikida, juda a brazilského jiu-jitsu, jež trénoval pod několika legendárními zápasníky.

Pak už se to vezlo. Americký ninja 2 (1987), Velitel čety (1988), Řeka smrti (1989), Půlnoční jízda (1990) –⁠ jednoduché, ale použitelné akčňáky, které si vždy našly své publikum. Celkem jich bylo téměř třicet, víceméně všechny ale mířily na video a neměly kinodistribuci.Dudikoffa však svazovaly. Nejen v rámci hereckých mantinelů, ale také tím, že převážně natáčel pro společnost Cannon Films, kde mu producenti neustále slibovali lepší zítřky, které nicméně nepřicházely.

Patřil mezi ně nejen nenatočený film s Charlesem Bronsonem, ale dokonce role Supermana a Spider-Mana! Přesně tak, kdyby v Cannonu skutečně své slovo dodrželi, byl by dnes Dudikoff součástí ranné komiksové historie.

Když v polovině devadesátých let společnost Cannon Films zkrachovala, jako by Dudikoff ztratil i to málo z pevné půdy, co měl ještě pod nohama (nepomohlo ani to, že seriál Cobra z roku 1993 vydržel jedinou sezónu). Od té doby točil tak špatné filmy, že už ani jeho fanoušky nezajímaly, proto v roce 2002 usoudil, že potřebuje pauzu. Sekl s herectvím a začal se věnovat opravám starých nemovitostí, které skupoval. V roce 2004 se také oženil.

Pauza mu vydržela dlouhých jedenáct let. Trochu nečekaně se v roce 2013 vrátil před kamery v komediálním zombie seriálu Zombie Break Room. Mezi nemrtvými se mu evidentně zalíbilo, protože si o dva roky později zahrál v zombie akčňáku Navy Seals vs. Zombies. Do boje s nemrtvými se sice sám nezapojil, fanoušci si ale jeho drsného mariňáka za stolem pochvalovali.

Od té doby se Dudikoff v pár filmech objevil, jde nicméně o kousky, které jsou slabé i v rámci levné videotvorby. Ve svých 68 letech už velkou šanci na návrat na vrchol nemá, nikdy ale neříkejme nikdy. V ideálním světě by si na něj Sly vzpomněl u dalších Expendables. V tom skutečném se letos v prosinci připomene filmem Trail Blazers, v němž nás čeká „ultimátní bitva mezi dobrem a zlem, mezi temnotou a světlem, mezi bohem a satanem samotným, osm hrdinů proti osmi padouchům“. Což zní možná, v rámci mantinelů béčkové zábavy, dobře, ale jména v tvůrčím týmu velké hody neslibují.

Původně se přitom projekt prezentoval nadějně. Dudikoff se měl ve filmu sejít s veterány televizní zábavy –⁠ Deanem Cainem (televizní Superman), Kevinem Sorbem (televizní Herkules) a Lorenzem Lamasem (Odpadlík), nakonec ale z lákavého obsazení zůstal na palubě projektu jen Dudikoff.

Co nicméně slibné zůstalo, je horor Landfill, který zatím nemá datum premiéry. Příběh vypráví o malé dívce, které se po nálezu náhrdelníku začne zjevovat duch jiné dívky jejího věku, jež zemřela za záhadných okolností, a hrdinka se rozhodne přijít všemu na kloub. Snímek se s úspěchem promítal na řadě malých festivalů a získal již 15 ocenění, přičemž na Hollywood Blood Horror Festival hned dvě putovala k Dudikoffovi. Jedna o něco méně zajímavá (za nejlepší herecký ansámbl), ta druhá je ale pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. A přestože je Dudikoff u fochu od konce sedmdesátých let, jde o jeho první filmovou cenu vůbec. Stačilo si počkat.

Snímek BANGER. je spíš komedie, která se až ke konci překlopí v drama. Možná nejlepší český film roku je natolik propojený s hudbou, že i celá recenze je tentokrát hlavně hudební.