Minisérie Netflixu Nepřestávej dýchat o ženě uvězněné v divočině by vám ráda připomněla, že jiní už totéž natočili mnohem lépe

Minisérie Netflixu Nepřestávej dýchat o ženě uvězněné v divočině by vám ráda připomněla, že jiní už totéž natočili mnohem lépe 5 obrázků v galerii
Nepřestávej dýchat | Foto: Netflix
Nový šestidílný americký seriál Nepřestávej dýchat nyní patří mezi nejsledovanější tituly z nabídky této streamovací služby v Česku. Šest epizod, které dávají dohromady něco přes tři a půl hodiny (jako pořádně dlouhý film), lákají na příběh o ženě, jež uvízne uprostřed kanadské divočiny. Ale možná bude lepší než zhlédnout seriál následovat jeho hrdinku a vyrazit někam, kde není signál.

Liv (Melissa Barrera) je třicátnice žijící nudnou každodennost korporátní právničky plnou stresu, sterilních interiérů a spousty velkoměstské rutiny. Když se jí zpozdí letadlo, nasáčkuje se na soukromý let dvou mužů v jejich osobním stroji. Havarují kdesi uprostřed nekonečných lesů a od svých spolupasažérů se před smrtí dozví jen to, že cesta nebyla tak úplně legální, proto nemá smysl čekat na záchranu.

Jde o velmi jednoduchý námět, který může v ideálním případě vést k celkem neobjevnému, ale přesto uspokojivému zážitku. Je vlastně skoro unikátní, jak strašně špatně je Nepřestávej dýchat realizováno. Tvůrci Martin Gero a Brendan Gall jako by nestrávili ani vteřinu tím, co přesně chtějí, aby bylo výsledkem, krom samotného námětu totiž už nic v minisérii nedokáže nabrat pořádný tvar.

Nepřestávej dýchat | Foto: Netflix

Všechno a nic

Když točíte o člověku uvězněném uprostřed nezkrocené krajiny, musíte si zodpovědět dvě základní otázky: Jaký je vztah hrdinky k přírodě? A jaký je vztah přírody k hrdince? Protagonistka může být velkoměstská puťka pohrdající vším, co není pod lidskou kontrolou, nebo může být někým, kdo po úniku od „toho všeho“ tajně sní. A příroda může být buď vznešeným prostorem, kde je možné najít hlubší pravdu, nebo nelítostným místem, jež člověku se vší bezohledností dokazuje jeho konečnou bezvýznamnost a malost.

V Nepřestávej dýchat není vyjasněný žádný z těchto základních bodů. Ne však ve stylu Wernera Herzoga a jeho proslule ambivalentního vztahu k nim. Spíš ve stylu narychlo splácané netflixovské sterility, jejíž tvůrci viděli deset lepších filmů na stejné téma od Přežít přes Trosečníka po Útěk do divočiny a pokusili se z nich vybrat nejzajímavější momenty.

Liv tedy nemá k přírodě vůbec žádný vztah, celá situace je pro ji jen jednou z mnoha komplikací, do nichž se mohla dostat. Kanadská divočina je v kontextu příběhu jen o něco hůř udržovaná překážková dráha. Jeden by pak řekl, že skončit sama uprostřed pustiny je dobrá záminka k tomu nechat izolovanou postavu dělat věci o samotě. Tvůrci ale zřejmě nemají dostatečnou důvěru v to, že by publikum udrželo zájem, využívají tedy jakoukoliv záminku, ale se Liv mohla s někým vybavovat. S halucinacemi, se vzpomínkami, s vybitým telefonem. Nemůžeme sledovat, jak sama o sobě pochybuje, musí za ní stát mrtvý pašerák a říkat: „Nikdo pro tebe nepřijde, protože tě nikdo nemá rád.“

Některé příběhy banalitě unikají nejsnadněji tím, že jejich jednoduchost není artikulovaná – sledujeme něco celkem basic, ale v mysli si do toho můžeme projektovat řadu dalších věcí. Motiv „uvězněná v divočině“ je rozhodně jedním z nich. Nepřestávej dýchat ale dělá mílové skoky, aby dosáhlo takové doslovnosti, jak je lidsky možné.

Nepřestávej dýchat | Foto: Netflix

A pak flashbacky. Ach, ty flashbacky! Liv se vrací do vzpomínek na svého manic pixie dream boye/modela, který s ní má nekonečnou trpělivost i přes její chladnost a nepřístupnost. A pak zpytuje svědomí ještě hlouběji, aby si připustila, co v ní její uzavřenost a negativitu vyvolalo. Protože scénář si opět nemohl vybrat mezi tím, jestli za to může víc otec, nebo matka, volí oboje.

Vzpomínání tu zabírá tolik prostoru, že jde o samostatnou dějovou linii. Tvůrci k ní ale nepřistupují s dostatečným důrazem. Jednak ji řadí nechronologicky, podle emocionálního stavu Liv v současnosti, a jednak jde o třeskuté banality jako z parodie, kdy jsou každé trauma a každý komplex vysvětleny tím nejvíc přímočarým způsobem.

Odmítá Liv lásku svého přítele? To musí být proto, že ji v dětství opustila matka, takže má strach, že ji opustí i přítel! Jak jinak! Ne že by taková odpověď nedávala smysl, ve vyprávěních jsme na ni už ale tak zvyklí, že zobrazená a nahlas vyslovená bez jakéhokoli ozvláštnění působí směšně. A tak je to v Nepřestávej dýchat se vším.

Nepřestávej dýchat | Foto: Netflix

Mohla klidně sedět doma

Velmi záhy pochopíme, že během své pouti za záchranou se Liv naučí opět milovat samu sebe. Pohádá se s mámou i tátou, tedy s jejich halucinacemi, a v glumovsky vyznívajících scénách je pošle pryč, protože už je nepotřebuje. A tím vyhrála! Upřímně řečeno – kdyby jí o víkendu vypadla wi-fi a seděla doma na židli, mohla by dojít ke stejným životním zjištěním.

Nepřestávej dýchat nebolí, po filmech jako Revenant, kde Leo DiCaprio jedl syrové maso a plazil se většinu stopáže po zemi, působí hrdinčina cesta lesem jako prodloužený výlet pod stany. Fyzicky se jí dějí nepříjemné věci, ke konci už trochu ad absurdum, kamera a obecně režie to ale neumí prodat. Působí to mělce. Příliš nepomáhá, že samozřejmě musí přežít minimálně do posledního dílu (a série nebudí dojem, že by si i tehdy dovolila ji odpravit).

Snahy o vzletné montáže pak evokují kýčovité facebookové slogany a příběh o nalezení sebe sama vyznívá reduktivně a polopaticky, možná dokonce trochu urážlivě pro lidi, kteří trpí následky opravdových traumat. Nakonec zjišťujeme, že co nás nezabije, to nás posílí. To už jsem viděl vytištěné na nějakém pocintaném tričku.

hodnocení: 30 %


Kinobox: Thor 4 prožívá milostný vztah s kladivem a úspěšně paroduje sám sebe

Čtvrtý díl komiksového Thora už není lehká komedie, ale vyloženě sebeparodie. Drama zmizelo, i když hrdinovi umírá jeho milá a hrozí mu smrt.

Ankety
Řídíte se při výběru filmů a seriálů doporučeními a recenzemi?
Ano, čtu recenze i doporučení uživatelek a uživatelů.
Předem čtu jenom doporučení uživatelek a uživatelů.
Předem čtu jenom recenze.
Doporučeními se neřídím, spoléhám se na vlastní vkus a potřeby.
Recenze čtu zásadně až po zhlédnutí filmu nebo seriálu.
Recenze ani doporučení mě vůbec nezajímají.
Spíš si nechám něco doporučit od přátel a známých.
Nejnovější články:
Načíst další články