„Cílem bylo zničit Adama Mišíka,“ říká režisér karlovarského hitu BANGER. Adam Sedlák

BANGER. je dravý film natočený na kamery iPhonů, v němž Adam Mišík opouští image popové hvězdy a stává se drogovým dealerem, aby se mu během jedné noci rozpadl celý svět.

S Adamem Sedlákem jsme si sedli k nealku den po karlovarské premiéře a probrali objev dvou talentovaných herců, krom Mišíka ještě Marsella Bendiga, zobrazení drog, roli filmu jako společenské události a frustraci nad tím, kam se ubírá nejen česká kinematografie.

Adamové Sedlák a Mišík si zřejmě velmi sedli a jejich plán zničit obraz jedné popové hvězdy se zadařil. Do široké distribuce vstoupí BANGER. 22. září.

„No jasně. Krčit se v nějakým malým sálu nebo divadle… Nevim. Soutěž pro nás není tak důležitá, ani distributor nechce BANGER. promovat jako festivalovej nebo artovej film, takže se soustředím na to, co je důležitý. Diváckýmu potenciálu pomůže velká premiéra na velkým plátně v Thermalu, musíme se umět prodat! Řekl jsem teda Karlu Ochovi, že nechci soutěžit, chci special event. A viděls to venku? Takovej dav nebyl snad ani na openingu, jakýho se dočkala naše delegace! Úplná Amerika, zafungovalo to skvěle.“

„Netěší, ale pochopil jsem, že to je hra, jakou musíš hrát. Já osobně si to neužívám, maximálně mám radost, co to znamená pro film – že se o něm nějak mluví a že má nějakou přítomnost v prostoru. V dnešní době je těžký natočit film, aby někoho zaujal. Soutěžíš s tolika obrazovkama, tolika monitorama, tolika věcma, co stojí mezi člověkem a kinem!“

„To já nevim, nejsem marketér. Dělám, co můžu.“

„Tak jasně, nemusel jsem dělat rešerši. Žiju v Praze, pohybuju se v umělecký bublině, věkově nejsem tak šíleně daleko, takže znám některý rappery a věci spojený s tím vším. Dalo by se říct, že to žiju, a psalo se mi jednoduše. I proto jsem toho napsal mnohem víc, než co se nakonec pouští lidem.“

„Není to pro mě vůbec kompromis, to krácení bylo přirozený a vyplývalo z látky. Pokud máme mluvit o nějakým kompromisu, tak o datu odevzdání – klidně bych seděl ve střižně dýl. Dotočili jsme přesně před rokem a odevzdali pár hodin před deadlinem Varů. Umím si ale představit s tím být další rok. Scénář se psal nějakou dobu, už před pandemií, původně šlo o televizní seriál...“

„Samozřejmě, že kdyby to byl seriál, bylo by to trochu jinačí. Při psaní jsem si uvědomil právě to, co říkáš. Napsaly se dva díly a přišel covid, takže byla chvíle se zastavit, a během toho mi došlo, že líp bude fungovat jeden pevnej formát, jeden zážitek. Takže úkol následujícího roku byl natěsnat ten tvar do jednoho dne a jedný noci.“

„Já nevím, kde se to bere, to je pro mě naprosto nepřípustný. Neříkám, ať lidi neberou drogy, ani že drogy jsou špatný, naopak je docela normalizuju. Ukazuju, že jsou nástrojem, kterej může udělat člověka hodně spokojeným i nespokojeným. Podle toho, jak se s nimi vypořádá a jestli se naučí je užívat zodpovědně. Ten film není o negativním účinku drog, ale o nezodpovědný manipulaci s nima ze strany dealerů i těch, co je berou. Pokud tohle někdo bere jako moralitu...“

„Oukej, Alexe jsem zamýšlel jako etickýho dealera, jakýsi ekvivalent etickýho hackera. Zkrátka člověka, který to dělá s nějakým ideálem kvality a bezpečí pro klienty. A pokud bereš negativní následky porušení týhle etiky jako moralitu, tak snad. Ale fakt mám pocit, že když to vidím jinde, směřujou to lidi na samotný užívání drog, což je nesmysl. Možná když to nějaký jeden člověk napsal poprvé, myslel to jako ty, ale pak to po něm všichni novináři začali opakovat, aniž by věděli, co to mělo znamenat – nic jinýho mi nedává smysl.“

„Teď? Už dva roky! Šlo o jeden z těch momentů v životě, kdy člověk chce po konci vážnýho vztahu udělat něco pro sebe. Soustředit se na něco novýho, přestat se vším nezdravým, začít běhat, zhubnout deset kilo. A pak jsem zjistil, že to je celkem fajn, a zůstalo mi to.

Možná se to promítlo i do toho filmu, ale ne ve smyslu mýho prosazování abstinence u dalších lidí – to rozhodne nedělám. Je to ale asi tak trochu rozchodovej film. Alex si prochází krizí vztahu, který chce spravit, ale nechápe, že chyba je někde úplně jinde, než na co se soustředí.“

Slyšel jsem, že hlavní roli měl jednu dobu ztvárnit Marsell Bendig, který nakonec hraje „sidekicka“ Adama Mišíka. Bendig je velký objev, přinejmenším stejně jako sám Mišík, a nemůžu se zbavit zvědavosti, jak by BANGER. vypadal s ním v čele.

„Jo, jednu dobu jsem to zvažoval. Už na castingu bylo jasný, že je úžasnej, a scénář byl napsanej tak, že bylo jedno, jakou má kdo barvu. Marsell ale sám řekl, že se cejtí líp jako Láďa, že mu to prostě víc sedne.

Souhlasil jsem, i když pak vznikl trochu problém. Láďa je fetka, která je hlavně zdrojem humoru, takže jsem se leknul, že když to dám romskýmu herci, tak tím nechtěně stvrdím společenský stereotypy. U jinýho herce by si nikdo neřekl: ‚Jo, takový jsou všichni bílí,‘ ale víme, jak by to mohlo dopadnout s Romem.

Takže jsme s Marsellem hodně zapracovali na tom, aby se v náznacích ukazovalo, že za tou postavou je o kus víc – umí dát jako jediný první pomoc, vysvětluje Alexovi, kdo to jsou Pátečníci… prostě je v něm víc, než co dává najevo. Hodně jsem v tomhle dával na Marsellovu intuici.“

„V první řadě jsem ty filmy, co zmiňuješ, neviděl, tak možná proto…“

„Mluvíš mi z duše, vždycky, když hraje herec špatně, je to chyba režiséra. Výběr Adama ale nebyl automatickej. Producent Kuba Jíra ho ani nechtěl zvát na casting, protože se mu to zdálo jako ztráta času. Já neviděl důvod nedat mu šanci. Přišel teda sympatickej mladej kluk, udělal jedno jetí, a poslali jsme ho pryč. Dál jsme o tom nějakou dobu nepřemýšleli, protože jsme si to prostě neuměli představit v praxi.

Nejdřív jsme navážno zkoušeli s Vojtou Vodochodským, kterej nakonec hraje menší roli. Je to taky dobrej herec, ale prostě na něm cítíš, že je to kluk od divadla. Musí do toho vstupovat, doptávat se, zjišťovat, o čem ten film vlastně je – nesedne mu to. Vrátil jsem se teda k tomu jednomu Adamovu jetí a řekl si, že to je přece fajn, že to dává smysl. Zavolal jsem mu, dali jsme si osobní schůzku a postupně se to rozjelo.“

„Rozhodně. Kdo by tý touze po respektu a uznání měl rozumět víc než Adam Mišík? Adam se na Alexe skvěle napojil. Vnitřní konflikt mladýho člověka, kterej překonává předsudky o svých schopnostech, dobře zná, a navíc se taky pohybuje v hudebním prostředí. Sice spíš v popu než v rapu, i tak má ale k Alexovu snu blízko. Navíc si skvěle sednul s Marsellem, se kterým má taky ledasco společnýho.

Určil jsem si za cíl rozložit Mišíka coby popkulturní symbol. Trochu mě inspirovala kniha Pavla Klusáka o Karlu Gottovi. Šlo o to narušit tu představu neškodného kluka, za jehož úsměvem už není nic dalšího.“

„Věděl. Hned na začátku jsme se spolu dohodli, že má smysl do toho jít jen tehdy, když v tom filmu zničíme Adama Mišíka. Chvíli nám trvalo do toho módu zajet. Adam se najednou usmál, zatvářil se jak ve videoklipu a já hned říkal: ‚Hej, Adame, tohle je prostě Mišík, to musí pryč!‘

Měli jsme ale čas – čtyři měsíce jsme spolu strávili před tím, než se vůbec začalo natáčet, abysme se naladili. Poznal jsem jeho rodinu, jeho kamarády, jeho každodenní život. Sledovali jsme u něj doma Oktagon a pili pivka. Já nealko, samozřejmě!“

„Dneska můžu Adama nazvat svým kamarádem a jsem za to moc rád. Poznal jsem ho z jiné stránky, která není vystavovaná veřejnosti. Adam Mišík tak, jak ho znám já, má velký potenciál a baví mě. Doufám, že mi bude hrát v dalším filmu.“

„Jasně. Mám na mysli film o mladých lidech z prostředí politiky, to je něco hodně jinýho.“

„Vždycky jsem věděl, že tam chci rappera, kterej bude hrát sám sebe. Sergei na svojí postavě aktivně pracoval, třeba jeho monolog o ženách je něco, co bych já nikdy nenapsal, ale beru to teda jako autentický vyjádření jeho osobnosti.

Přesvědčit ‚pátečníky‘ bylo docela těžký – až do poslední chvíle jsme často nevěděli, jestli do toho půjdou. David Černý nebyl jistý den předem. Překvapilo mě trochu, že i poměrně bohémský lidi se bojí být veřejně spojený s drogovou tematikou a inkriminovat se něčím, co jde vždycky označit za legraci.

Scény s nima pak musely bejt každopádně hotový během jedinýho půldne, víc času jsme neměli. Ale stálo to za to – hodně je dílem improvizace a souhry okolností, koho se nakonec podařilo sehnat. Že máme Jana a Davida Černý a postavy je můžou zaměňovat, je věc náhody.“

„Asi vymezuju, ale nejde o manifest. Možná víc než proti nějakýmu ‚českému filmu‘ se nakonec vymezuju sám proti sobě, protože můj první film Domestik byl hodně pevný, rigidní, zatímco BANGER. je organický a intuitivní.

O český tvorbě moc neuvažuju. Mám rád Tangerine, Safdie bros a uvažuju o tom, jak se zařadit vedle nich. Chci točit pro mladé a o mladých, to u nás chybí. Spíš než o kalkul jde ale o to, že se sám ještě cítím mladej a chci točit o tom, co znám, co se mě dotýká a co mě zajímá.“

„Jo, to rozhodně mám. Musím ale říct, že čím dál tím víc ztrácím víru ve film jako médium. Už pro mě nemá takovou sílu jako dřív.“

„Filmy. Dělají se jinak, ztratily kus kouzla. Souvisí to s nástupem streamovacích služeb, které film připravily o možnost být velkou událostí, jak jsme se bavili na začátku. Navíc vznikají rychleji a s menším množstvím vložené péče.

Kdy se dneska stane, že se na nějakej film hrozně dlouho těšíš a pak na něj jdeš třikrát do kina? A pamatuješ, když si šel do videopůjčovny, vzal si kazetu a s nadšením si ji pustil tolikrát, kolikrát si stihnul? Dneska si pustíš film na Netflixu, baví tě tak napůl, po deseti minutách ho stopneš, že se k němu vrátíš později, a mezitím najdeš jinou věc, co upoutá tvoji pozornost. Už to není tak silný.

Kdybych teď maturoval a rozhodoval se, kam jít na vejšku, jdu studovat videohry. To je dynamicky se rozvíjející průmysl s velkou budoucností.“

„Nevim. Vim, že film je mrtvej. Rozhodně teď v Čechách, to je fakt konec. Proto jsem moc nesouzněl s těmi manifesty – myslím, že tu máme jiný, hmotnější problémy, který potřebujeme řešit. A ne… tohle. Takže jo, popravdě přemýšlím, jestli se na to nevysrat. Nevidím moc cestu z toho ven. A každej filmař a producent, který potkávám, mi přijdou vyhořelý. Pět let grantujou nějakej film, kterej se mezitím stane neaktuální, a všechno je to k ničemu. Jediný, kdo mě teď umí nabít pozitivní energií, je Adam Mišík.“

„Jo, to je hotová věc, bude se to jmenovat Trimestr a vzniká to pro Českou televizi. To je ale jediný, co prozradím.

Taky jsme dostali grant na třetí film, takže výhledově jsem zaměstnanej. Jenže jakej to má smysl? Teď chci vidět, kdo přijde na BANGER. Domestik byl záměrně nediváckej film, s kterým jsme zkusili objet festivaly, a v tom šlo o úspěch. Teď ale chceme oslovit publikum. Protože potřebujeme, aby na filmy chodili lidi a aby na ně chodili mladý lidi.“

Třetí díl Jurského světa volně navazuje na trilogii Jurský park z 90. let. Napadlo vás někdy, že dobrodružství s dinosaury je vlastně feministická antiutopie?