Retro recenze: Indiana Jones a chrám zkázy - Unikátní prototyp čistokrevné hollywoodské zábavy, která převrací kulturní mýty

Retro recenze: Indiana Jones a chrám zkázy - Unikátní prototyp čistokrevné hollywoodské zábavy, která převrací kulturní mýty
Indiana Jones a chrám zkázy (1984) | moustique.be
Steven Spielberg a George Lucas se na konci sedmdesátých let opájeli takovou porcí slávy a uznání, jakých se nedostávalo žádným jiným tvůrcům Nového Hollywoodu. Po úspěchu Star Wars a Blízkých setkání třetího druhu se dvojice velkých kamarádů pustila do příprav další ikonické filmové značky, jejímž poznávacím znamením je klobouk, bič a ošuntělá kožená brašna. Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy slavil v kinech po celém světě ohromující triumf a oprášil klasická dobrodružná schémata ve zcela originálním a živelném autorském balení. Pokračování na sebe nechalo čekat jen tři roky a přišlo v období, kdy oba hlavní tvůrci čelili náročným životním situacím - Spielberg upadl do depresí kvůli neštěstí během natáčení jím produkované Zóny soumraku, kdy po pádu vrtulníku zemřeli tři lidé, Lucas se potýkal s rozvodem se svou dlouholetou manželkou Marciou.
A na stylu a tónině vyprávění v Chrámu zkázy je depresivní aura chvílemi opravdu patrná. Především však na úrovni samotného tématu, jež se točí kolem záhadné sekty ukryté hluboko v dolech, kde si pomocí kouzel a omamných látek podmaňuje mysl a těla nevinných místních dětí. Neutěšené prostředí pak podbarvuje i temnější hudba Johna Williamse a řada poměrně násilných úmrtí, kterým dominuje zřejmě nejslavnější scéna filmu s vyjmutým pulzujícím srdcem - tu podle všeho napsal sám Lucas a přesně odrážela jeho momentální psychické rozpoložení.

Trailer:

Toliko ale k depresi, protože na úrovni samotných scén je tenhle druhý archeologický výlet opět mimořádně zábavný a vynalézavý, s obdivuhodným smyslem pro načasování vtipů a uspořádání náročných a svižných akčních scén. Zajímavá a skvělá je hlavně práce s vnitřním vývojem různých vedlejších a dočasných dějů, jimiž scénář jinak ucelenou příběhovou linii doplňuje. Vše začíná úvodní sekvencí v restauraci, kde dojde ke znovuustavení hlavního protagonisty, který musí v omezeném čase získat protijed na látku, kterou nevědomky vypil, odrazit fůru ozbrojených nepřátel a uniknout se svým dětským parťákem a zpěvačkou, která se mu náhodně připletla do cesty.
Kate Capshaw, Harrison Ford, Ke Huy Quan
Indiana Jones a chrám zkázy | 1984 Lucasfilm Ltd.
Vlastní uzavřené příběhy má pak i scéna v letadle, které musí trojice opustit v nafukovacím člunu, karetní výměna mezi Indym a Mrňousem, kdy v pozadí pobíhá hysterická Willie pod neustálými útoky okolní zvěře, slavná scéna u stolu s pojídáním bizarních příloh nebo skvostná sekvence v ložnicích, kdy Spielberg prostřihává střídavě na Indyho a Willie, kteří čekají jeden na druhého a pronášejí stejné pohrdavé fráze směrem k tomu druhému.
To vše jsou veskrze zábavné momenty, které pomáhají zpestřit úvodní třetinu filmu a vytvořit silné vazby mezi trojicí postav předtím, než se dostane na hlavní zápletku. Ta je podobně jako u prvního filmu silně odvozena od následování klasických žánrových schémat, v tomto případě s důrazem jednak na východní kulturu, zastupovanou hinduistickými božstvy a posvátnými předměty, jednak na starší dobrodružné snímky jako Doly krále Šalamouna (1950). Tyto zajeté tradice Spielberg znovu doplňuje o charakteristické režijní a příběhové vzorce, takže se dočkáme i motivu putování znázorněného červenou linií na mapě, záchrany klobouku na poslední chvíli, honičky na pojízdných vozech (v tomto díle důlní vozíky) nebo pěstního souboje s mohutným protivníkem (v jedničce holohlavý hromotluk u stíhačky).
Indiana Jones a chrám zkázy
Indiana Jones a chrám zkázy | film.org.pl
A jestliže dobrodružství není tak variabilní co do prostředí jako ve zbývajících filmech trilogie, tak vše vynahrazuje vyrovnané režijní tempo, silní záporáci a finální půlhodinovka, kdy Spielberg sype na diváka jednu strhující akční atrakci za druhou - a jsou to atrakce zábavné a adrenalinové i po více jak třiceti letech. A v podstatě to samé se dá napsat i o filmu samotném, neboť je navzdory až pohádkové přepálenosti dodnes unikátním prototypem čistokrevné hollywoodské zábavy, která převrací kulturní mýty ve vlastní, byť částečně a záměrně eklektický žánr. Co by dnes publikum za takhle nádherně starosvětské dobrodružství dalo.
Hodnocení: 95%
Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE