Recenze: Noční zvířata - Tom Ford je skutečný mistr stylu

Tento psychothriller / drama / film noir / artfilm Toma Forda má poměrně složitou strukturu a zvláštní hutnou atmosféru, která se dost těžko přibližuje nějakou zkratkou (například tvůrci traileru to vzdali a dělají jako kdyby film byl o něčem úplně jiném).

Trik je v tom, že když se trochu seznámíme s Adamsovou a jejím luxusním, nudným světem, objeví se na scéně kniha a Adamsová ji začne číst.

Následně většinu času vidíme filmové ztvárnění obsahu této knihy, vyprávějící o tom, jak průměrnou rodinu přepadnou někde v poušti vidláci, brutálně znásilní a zabijí manželku a dceru, a manžel pak zbytek knihy po pachatelích pátrá a chce se jim strašlivě pomstít za pomoci drsného detektiva.

Tato filmová verze (smyšleného) příběhu je pak prostříhávána scénami ze "skutečnosti" (s bohatou Adamsovou a jejími problémy) a také flashbacky do "minulé skutečnosti", kdy Adamsová chodila s Gyllenhaalem a pak se s ním rozešla, protože jí nepřipadal dost dobrý.

Knižní příběh nemá zdánlivě se "skutečným příběhem" nic společného, ale od začátku víme, že to nebude tak úplně pravda, protože otce v knižním příběhu hraje také Jake Gyllenhaal.

Tudíž se jako nejlogičtější varianta nabízí ta, že Gyllenhaal napsal smyšlený příběh, obsahující jakési autobiografické prvky, ale uplyne hodina filmu, pak ještě víc, a pořád není moc jasné, jaké by ty autobiografické prvky vlastně měly být - protože osud manžela z knihy nemá nic společného s osudem spisovatele. Ale Adamsová je z knihy celá bez sebe a zjevně ví věci, které zůstávají divákovi stále utajeny...

Noční zvířata (2016) udržují své diváky hodně dlouho v nejistotě a dokonce i když film skončí, je to (na mainstreamové poměry) značně odvážný konec, který nechá mnohé nevyřčené a nabízí nejednu interpretaci. Ale je to rozhodně působivý konec.

A to platí pro většinu filmu. Tom Ford (Single Man) je skutečný mistr stylu a dosti zajímavě kombinuje reálné drama (Amy Adamsová) s poněkud přehnanou pouštní detektivkou (obsah knihy), v jednom cituje druhé, z druhého odkazuje na první, ždímá z herců maximální emoce (občas záměrně až moc maximální) a skoro pořád je to působivé (pro nervově labilnější diváky možná až moc) a vzbuzuje to očekávání, jak to do sebe nakonec všechno zapadne.

Je to od Forda částečně i jistá masturbační exhibice a fuckování diváků/recenzentů (např. úvodní titulky, ve kterých je mnohem více full frontalů, než byste kdy v životě chtěli vidět), ale bylo mi to všechno sympatické a vzpomínal jsem na relativně nedávné kousky Briana De Palmy.

Nejsem si jist, jestli závěrečnou analýzou všech zvratů a možných vyústění bude divák ukojen, ale rozhodně byla Noční zvířata slušná jízda.

Hodnocení: 80%