Recenze: Spectre - James Bond se vrátil ke kořenům

V době Ethana Hunta a Jasona Bournea to však bylo třeba. Musí se jít s dobou. Tenhle koncept ale překvapivě již úplně neplatí. V pořadí 24. bondovka Spectre totiž uhýbá nečekaným směrem. Pořád je v ní patrný syrovější přístup, mísí se ale s nadsázkou a vizuální stylizací, která jakoby vypadla ze starých bondovek.

Bond je tentokrát na opravdu důležité misi. Jednotlivé střípky z pátrání ho dovedou na stopu tajemné organizace SPECTRE, vedené jistým Oberhauserem (Christoph Waltz). Ta stojí za většinou organizovaného zločinu po celém světě a přirozeně tak činí způsobem, že o tom nikdo neví. Je na Bondovi, aby SPECTRE srazil na kolena a tím zabránil blížící se katastrofě. Celá situace se komplikuje i tím, že je nový padouch na Bonda z nějakého neznámého důvodu vysazený a bere situaci velmi osobně.

Spectre tudíž navazuje na předchozí díl v té rovině, že se opět dozvíme něco víc z Bondovy minulosti, přičemž v tomhle případě pravda směřuje k twistu, který "vše mění". Což vyznívá možná dobře na papíře, ale v praxi se žádný šok nedostaví, jakkoli se tvůrci snaží o překvapivou pointu. Odhalení je spíše zajímavé tím, jak je naroubováno na původní sérii (je tu podobné otočení známých skutečností, jako například ve Star Trek: Do temnoty, kdy filmaři něco známého pojmou z jiného konce).

Že je akce znovu prvotřídní, to asi málokoho překvapí. Filmaři měli k dispozici velmi štědrý rozpočet a režisér Sam Mendes již ve Skyfall dokázal, že velkolepou akci zvládá s přehledem. Sice si trochu nešťastně - podobně jako Martin Campbell v Casino Royale - podřízne větev tím, že nejlepší akci naservíruje hned na začátku, to ale neznamená, že by následující dravější pasáže nebyly dobré. Na nastavenou laťku z úvodu filmu, kde dominuje několikaminutový nepřerušovaný záběr, se již ale dosáhnout nepovede.

Největším překvapením je každopádně velká míra nadsázky. Bond už je ostřílený veterán, prakticky každou situaci ustojí s klidem, přičemž finální úder se neobejde bez hlášky. Podobně nečekaný je nahodilý přístup k vývoji děje, kdy se postavy ve velkém spoléhají na náhodu a i zdánlivě bezvýchodné situace je nestresují, protože "James Bond zvládne vše". To je výrazný odklod od původního příběhu muže, který se zoufale snažil zachránit život milované Vesper (Eva Green) a neměl proti síle osudu žádnou šanci.

Zamrzí i pramalé využití Christopha Waltze jako záporáka, jehož výstup se omezuje na pouhých pár minut, během kterých nepředvede nic, co bychom v jeho podání neviděli dříve. Totéž platí o Monice Bellucci, jenž měla v kampani stejný prostor jako Léa Seydoux. Obě hrají bondgirl, zatímco však Seydoux má v podstatě druhou hlavní roli (po Bondovi), přítomnost Bellucci má spíše charakter čestného camea (ve smyslu "napravíme, že tahle sexy ikona nikdy bondgirl nehrála").

Je velmi lehké Spectre odstřelit. Oproti předchozímu dílu je film méně důsledný ve vývoji děje (nejedna situace je divácky atraktivně pojatá, ale při bližším pohledu vlastně nedává moc smysl), razantně uhýbá od nastaveného konceptu, mění důležitou událost série (na to jsou fanoušci vždy citliví) a jde zcela bez debat o příliš dlouhý film na to, že se v něm vlastně řeší poměrně triviální zápletka. Jenže jsou tu detaily, které rezonují a díky nimž si uvědomíte, že i v té rozpolcenosti Spectre nabízí víc, než průměrný akčňák.

Jde o drobné momenty (Bond opilý pobaveně mluvící s myší, finální váhání nad tím, jakou cestu zvolit), ale pro výsledek podstatné. Hrdinu polidšťují a díky velmi dobré hudbě Thomase Newmana, který se tentokrát nespokojil s pouhou akční výplní, tvoří působivé celky.

Přestože je Spectre nepochybně rozporuplný film, osobně mám pocit, že filmaři zvolili správný směr. Kruh se jím hezky uzavírá a skoro by mi bylo sympatické, kdyby po téhle misi Craig skutečně postavu předal dál. Sam Mendes mu totiž dokázal v otevřené a nikdy nekončící akční sérii dopřát věc téměř nevídanou - důstojné finále. A byla by škoda ho uměle natahovat.

Hodnocení: 80%