Daniel Řehák - ČRo Rádio Wave

Mlžno, jesenické chmury a krásy pařících se hvozdů, siluety nádraží a písně lokomotiv, černobílé meditace nad deštěm mezi pahýly polomů a pestře sivé přebaly starých jízdních řádů zabydlují plátno v českém snímku Alois Nebel. Celovečerní debut Tomáše Luňáka vzbudil značnou mediální pozornost, která jistě nebyla zadarmo a vyvolala oprávněná očekávání. Autor se na tento projekt připravoval celé roky a hned na počátku rozpoutal debaty nad štědrou dotací ze Státního fondu kinematografie. Když snímek konečně po opakovaném přestříhávání a přemalovávání přisupěl do kin, vzbuzoval na jedné straně dojemné nadšení z čehosi hezkého českého, na straně druhé rozpaky a zklamání z bezobsažnosti a nedotažené formy.

Že je za sychravého počasí krajina Jeseníků chmurná, o tom není pochyb. Kdyby měl být debut režiséra Tomáše Luňáka Alois Nebel kreslenou pohlednicí temně melancholických atmosfér, asi by mu nebylo co vytknout.

Filmový debut bývalého prezidenta Václava Havla se stal podle očekávání společenskou událostí sezony. Její ohnisko se však přesunulo mimo kinosály a rozjařená debata filmových kritiků, politických řečníků a zainteresovaných intelektuálů film samotný upozadila, jakkoli se tomu snaží v rozvitých sentencích interpretační mánie vyhnout.