Anna Vančová, Deník

Praha /ROZHOVOR/ – Od čtvrtka běží v českých kinech hořká komedie Ondřeje Trojana Občanský průkaz, evokující mrazivé bezčasí normalizace. Roli obětavé maminky v ní ztvárnila Aňa Geislerová, o níž se dá říci, že je Trojanovou můzou – hrála ve všech jeho filmech, které režíroval (Trojan většinou funguje jako producent). Před kamerou debutovala v roce 1990 právě v Trojanově snímku Pějme píseň dohola, je držitelkou čtyř Českých lvů, z čehož jeden jde na konto dalšího Trojanova snímku Želary. Za hlavní roli Hanule v Želarech získala také ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Bangkoku…

Praha /ROZHOVOR/ - Německým koproducentem Habermannova mlýna je Karel Dirka. Producent českého původu působí od roku 1977 v Německu. Produkoval na třicet hraných a dokumentárních filmů, z nichž celovečerní dokument o Marlene Dietrich „Marlene“ (1984) v režii Maximilliana Schella byl nominován na Oscara a vyhrál v roce 1984 Bavorskou státní cenu. Dirka produkoval i další portréty uměleckých osobností – například Henryho Fondy (1980), Miloše Formana (1985) či Sidneyho Lumeta (1987). Spolupracoval na několika dokumentárních snímcích s českým režisérem Jaromilem Jirešem. Kromě Formanova a Lumetova portrétu natočil Jireš v Dirkově produkci například dokument Rekviem za ty, kteří přežili – 1992. Karel Dirka byl rovněž producentem několika pohádek režiséra Václava Vorlíčka: Kouzelný měšec (1996), Pták ohnivák (1997), Jezerní královna (1998). Spolupracoval také se slovenským režisérem Miloslavem Lutherem na kriminálním dramatu Zapomeňte na Mozarta (1985) a s polskou režisérkou Agnieszkou Holland na romantickém dramatu Julie na cestě domů (2002) s Mirandou Otto v titulní roli. S Jurajem Herzem Karel Dirka spolupracoval jako producent už na televizním hudebně-komediálním seriálu Gagman (1987).

Praha /ROZHOVOR/ - Režisér a scenárista Juraj Herz se narodil 4. září 1934 v Kežmaroku. Ke konci války byl spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora. Po válce studoval na bratislavské Střední uměleckoprůmyslové škole fotografii a poté na loutkářské fakultě pražské DAMU režii a herectví. Kromě herecké práce brzy začal pracovat na Barrandově jako asistent režie a pomocný režisér, mimo jiné na filmu Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár - Elmar Klos. Samostatně režijně debutoval roku 1965 středometrážní adaptací Hrabalových povídek Sběrné surovosti. Brzy bylo zřejmé, že českoslovanská kinematografie má nového talentovaného tvůrce s originálním viděním světa. Jeho filmová tvorba zahrnovala žánrově širokou paletu od psychodramatu (Znamení Raka, Petrolejové lampy), přes komedii (Holky z porcelánu), tragické grotesky (Spalovač mrtvol), dobového romantického dramatu (Morgiana) až po netradičně pojaté pohádky na hraně mystického hororu (Panna a netvor, Deváté srdce). V roce 1987 Juraj Herz emigroval do tehdejší NSR, kde dále točil klasické i moderní pohádky (Žabí princ, Hloupá Augustina, Císařovy nové šaty) a rovněž se věnoval tvorbě dokumentárních TV filmů i seriálů. Po roce 1989 začal opět točit v České republice (realizoval například TV seriál Černí baroni), střídavě pracoval i v zahraničí, a to včetně režie divadelní a operní. Za svou tvorbu byl oceněn na mnoha festivalech, je nositelem Velké ceny bavorské televize a Státní ceny Bavorska. Nedávno obdržel Českého lva za mimořádný přínos pro českou a československou kinematografii.

Praha /FOTOGALERIE/ - Ve čtvrtek 7. října má premiéru nejnovější počin režiséra Juraje Herze, film Hebermannův mlýn. Juraj Herz se rozhodl otevřít jednu z nejkontroverznějších kapitol českých dějin, poválečný odsun Němců, při němž se spravedlivý hněv často mísil s těmi nejnižšími pudy a spolu vytvářely nesmazatelnou krvavou stopu. Pro Juraje Herze je Habermannův mlýn velmi osobní téma, protože sám prošel německým koncentračním táborem v Sachsenhausenu. „Myslím si, že zlo se nemá odplácet zlem. Natočil jsem tenhle film proto, abych připomněl, jaká byla pravda. Že ta msta, které se Češi dopustili na Němcích, i mnoha nevinných, po skončení války měla nejrůznější motivy. Vždy nešlo jen o odplatu za prožité utrpení, ale častým motivem bylo zastřít vlastní zbabělost i kolaboraci či motivy čistě zištné. A já si myslím, že o tom, co se dělo, se musí mluvit úplně stejně jako o zločinech druhé strany,“ říká režisér Juraj Herz.