Filmová revoluce, která se nestala. Speed Racer od tvůrkyň Matrixu je dnes ultimátním kultem

Speed Racer (Emile Hirsch), a ano, jde o jeho rodné jméno, je úspěšný mladý automobilový závodník, žijící v rodině již několik generací odevzdané právě tomuto sportovnímu oboru. Jeho otec (John Goodman) sestrojuje a opravuje ta nejlepší rychlá auta a jeho bratr byl sám velkou závodnickou nadějí, ale zahynul při tajemné nehodě poté, co se proti němu zdánlivě obrátil celý mediální svět.

Speed má nyní díky svému talentu možnost upsat sebe a rodinnou firmu mocnému korporátnímu sponzorovi, který by mu umožnil dosáhnout vrcholu jeho potenciálu. Když ale ředitele, jenž se tváří jako nejmilejší dobrodinec všech dob, odmítne, rozpoutává se pro rodinu Racerů peklo. Naštěstí víme, že na světě neexistuje problém, který by nešel vyřešit výhrou v závodě a vírou v sebe a své blízké.

Snímek z roku 2008, jenž byl prvním režijním počinem obou sester od ukončení trilogie Matrix, se stal komerčním fiaskem a od kritiků si během prvního kola reakcí nezískal zrovna vysoká čísla. A není se čemu divit. Jde o hyperstylizovanou podívanou, která velmi doslovně kopíruje japonský animovaný seriál z konce šedesátých let. Celková estetika je bezostyšně dětinská a na rozdíl od dalších adaptací slavných brandů spojujících televizní seriál s řadou hraček jako Transformers vynakládá nulové úsilí, aby se dílo legitimizovalo coby „dospělé“.

Stačí připomenout, že sezóně 2008 dominoval Temný rytíř, jehož okázalou sebevážnost se mainstreamová popkultura v následujících letech pokoušela ve velkém kopírovat. Vkus masové veřejnosti šel zkrátka přesně opačným směrem než Wachowské, které si neodpustily ani to, aby v jejich filmu pobíhal šimpanz a dělal absurdní vylomeniny. Probůh, vždyť padouch tu hrdinům vyhrožuje, že je vhodí do akvárka s piraněmi, a posílá na ně v noci komando ninjů!

Přesto se ale hned zpočátku našlo nemálo lidí, kteří poukazovali na technické i vypravěčské kvality, jež budou plně doceněné až za několik let. Speed Racer se okamžitě stal králem žebříčků nejpodceňovanějších filmů všech dob. Předně pro svou bravurní řemeslnou stránku i sebevědomou a odvážnou stylizaci, která se nepodřizuje nikomu a ničemu kromě autorské vize.

Pro žánr videoesejí, jenž se díky rozvoji YouTube etabloval v posledních patnácti letech, je tento snímek věčným souputníkem – nenajde se populární filmový a obecně kulturní videoesejista či videoesejistka, kteří někdy nepronesli nadšenou ódu na Speed Racera. Coby prototyp ukřivděného filmu je vlastně už tak trochu memem.

Má to ale dobrý důvod. Jeho kinetická akce, promyšlená práce s kamerou i střihem a pestrobarevné kulisy umí stále pobavit svou urputností a strhnout důsledností. Speed Racer svého času sloužil jako největší argument ke koupi blue-ray, protože jeho nezastavitelná energie nešla na rozkostičkovaném DVD v nejmenším docenit.

Některé digitální efekty, předně kombinace živých herců a digitálních kulis, už dnes působí velmi překonaně; výrazná stylizace celého filmu přesto dokáže tyto nedostatky povětšinou skrýt. Digitální trik zastarává nejrychleji, když se pokouší o „realismus“, ten je tu ale fuj-fuj slovem, jemuž se každý aspekt díla vyhýbá velkým obloukem. Závodní scény, kde se krom občasné poletující hlavy příliš neobjevují fyzické prvky, tedy vypadají stále skvěle, přestože co do fotorealističnosti jsou hluboko pod úrovní dnešních pixarovek.

Není také pravda, že Speed Racer je zcela nekomplikovaný a že postrádá společenskou kritiku. Ve skutečnosti je v mnoha ohledech účinnější a promyšlenější než Matrix, jehož antisystémová rétorika byla tak vágní a mnohoznačná, že ikonické momenty snímku nejednou zneužily krajně pravicové skupiny. Termín „vzít si red pill“, byť inspirovaný pilulkou estrogenu užívanou transgender ženami v devadesátých letech, se stal notoricky známou metaforou „antiwoke procitnutí“.

Sestry Wachowské zcela zjevně nejsou zastánkyněmi man’s right movement a antisystémovost Matrixu je míněná právě z úhlu pohledu marginalizovaných skupin, nikoli v opozici k nim. Dílo samo však poskytuje až příliš mnoho příležitostí nechat se vytrhnout z kontextu a stát se symbolem boje kohokoliv proti komukoliv. Měly to jako tvůrkyně sebereflexivně tvořící v postmoderní době předvídat a své dílo tvarovat způsobem, jenž by zneužití co nejvíc znemožnil, nebo na nich jako na tvůrkyních tato tíha neleží?

Speed Racer je v tomto ohledu mnohem vychytralejší. Jeho performativní naivita, kde síla rodinné pospolitosti nakonec porazí kapitalistický monopol, je nečekaně vrstevnatá. Film jako by křičel: „Je hezké žít ve fantazii, ale víme přece, že takhle snadné to není. Tak co s tím uděláš?“ Wachowské nám na jednu stranu dovolují prožít zadostiučinění z výhry dobra nad zlem, tato radost ale není zcela uzavřená. Zůstává za ní otazník vyvolaný její zjevnou neaplikovatelností, již lze tolerovat jen díky dětské stylizaci. A když se nám líbí, že takhle funguje fikční svět, je nyní logické pokusit se přenést jeho kvality do skutečnosti.

Tuhle zprávu jistě nepochytí každý, pro někoho půjde o zábavnou jízdu bez komplikací, a je to tak v pořádku. Není ale možné tento film překroutit a násilně přerámovat, jeho hyperinfantilní a doslovný jazyk to neumožňuje. Na vyznění se buď díváme dětskýma očima a porazíme kapitalismus přímočarým způsobem, nebo si uvědomíme, že vyprávění sice opravdové řešení nenabízí, ale tím trefněji poukazuje na daný problém.

V obou případech je jasné, kdo stojí proti komu – lidé proti nadnárodním molochům kontrolujícím a ovládajícím každý aspekt života. V tomto ohledu je komerční selhání celého projektu vlastně výhodou, protože se Speed Racer nestal komerční kontrakulturou vyždímanou o každý dolar, k čemuž by nevyhnutelně došlo v případě plných kin. Místo toho evokuje skoro undergroundové dílo, na něž musíte dostat doporučení nebo si musíte poslechnout svého oblíbeného influencera, jak o něm mluví jako o nedoceněném skvostu.

Jeden z nejoblíbenějších vánočních filmů obsahuje devět hlavních příběhů. Každý je problematický trochu jiným způsobem. Tento videorozbor neberte jako projev nenávisti, ale spíš jako pobavené pozorování věcí, co jsou pod povrchem.