Klajnik
8 642 bodů •
0
Toto andersonoveské pokoukání mi zprvu přišlo poměrně otravné, protože postavy neustále říkají, co zrovna dělají, udělají nebo udělali, ačkoliv to divák zrovna vidí, uvidí nebo viděl. Film to z očividných důvodů nepotřebuje, ale zde postavy vypráví příběh jako kdyby divákům nebylo dán obraz ke sledování. WA si nejspíš myslel, že by mu to mohlo projít, pokud to bude součástí humoru, ale je to asi tak vtipné, jako když postavy Taiky Waititiho explicitně říkají, jak se zrovna cítí, ačkoliv by to kvalitní scénář umožnoval vyčíst z podtextu. Výsledek mi tedy přijde poněkud debilní a tento dojem převažuje nad faktem, že ony obrazy jsou právě tak úhledné, barevné a členité, jak jen WA dovede. Co se kulis týká, nutno uznat, že režisér si dal opět záležet a 40min stopáž činí film divácky vstřícnější, protože Wesův styl znevažuje drama (čtenář si může zkusit vzpomenout, kdy byl u Andersonova filmu naposled napnutý) a u filmů klasické délky hrozí, že se to divákovi přejí dřív, než film skončí. Nelze totiž utáhnout film jen na hezkých kulisách a rámování a mě tedy příběh Henryho Sugara nezaujal, protože je to celé natolik vyumělkované a narychlo odvyprávěné, že z vyprávění nic neplyne. Obsah je jen věšákem pro autorský styl.
