Zóna zájmu

Jedenáct členů izraelského olympijského týmu zemřelo před dvaapadesáti lety na mnichovských hrách, kde je povraždili členové extrémní palestinské organizace Black September. Tragické události se věnoval Steven Spielberg ve svém mistrovském díle Mnichov (Munich) z roku 2005, kde přejal perspektivu izraelských vykonavatelů pomsty pídících se po strůjcích atentátu, který upoutal pozornost celého světa. Nové filmové zpracování z Hollywoodu nese název September 5 a herec John Magaro v rozhovoru pro Movieweb uvedl, že tentokrát se dočkáme trochu jiného úhlu pohledu.

Přestože prognózy favorizovaly Oppenheimera na zisk Oscara za nejlepší zvuk, sošku si nakonec odnesla Zóna zájmu. V ní hraje zvukový podkres ještě zásadnější roli než v případě vtahující biografie slavného fyzika, lze si však trochu zaspekulovat, že leckterým Akademikům možná vadila i nesrozumitelnost některých dialogů – což je problém dobře známý nejen u posledních filmů Christophera Nolana, ale i u spousty jiných současných děl.

Máme za sebou nejvíce nevzrušivý ročník Oscarů za dlouhé roky, na tom se shodli víceméně všichni. Sošku dostali povětšinou „ti správní“ z nominovaných, nikdo nic nespletl, nikdo se příliš neztrapnil. Přesto byl v celém večeru jeden vysoce kontroverzní okamžik, jehož důsledky dalece přesahují slavnostní večer. Britský židovský režisér Jonathan Glazer nahlas vyslovil názor, za jaký jste ve Spojených státech ještě před pár měsíci mohli přijít o práci nebo si odnést školní důtku. A Akademie se rozhodla dělat, že si toho slona v místnosti vůbec nevšimla.

Stejně jako v loňském roce se oscarové předávání neslo v poměrně poklidném duchu a dva roky stará facka Willa Smithe se stává dávnou minulostí. To však neznamená, že by se během několikahodinového přenosu neodehrálo nic zajímavého, co hýbe internetem a co dodává čtení výsledků punc velké filmové události. Na několik zásadních momentů se proto zčerstva podíváme.

Nejprestižnější oslava filmového umění v noci z neděle na pondělí zodpověděla otázku, která se objevovala ve většině odborných i laických úvah – kolik Oscarů si na 96. ceremoniálu uzme Oppenheimer? Životopisný portrét komplikovaného konstruktéra první jaderné zbraně si jich před zraky hollywoodské smetánky nakonec vysloužil sedm, přičemž se čtyřmi soškami mu nejtěsněji konkurovala osobitá satirická komedie Chudáčci (Poor Things). Moderátor Jimmy Kimmel sice stačil zesměšnit Donalda Trumpa a prostor dostal i citát ruského opozičního politika Alexeje Navalného, ale jinak se večer nesl v uctivém, místy překvapivě rozverném a ryze filmovém duchu.

Už třináctým rokem se datový novinář Ben Zauzmer pokouší odhadnout výsledky oscarového klání na základě matematických dat. O svém modelu dokonce napsal knihu s názvem Oscarmetrics a své predikce každoročně zveřejňuje i na webu The Hollywood Reporter. Jaké výsledky bychom podle Zauzmera měli na předávání, jež se uskuteční už tuto neděli, očekávat?

Sedmasedmdesátiletý legendární režisér Čelistí (Jaws), Jurského parku (Jurassic Park) či Indiana Jonese může dávno bilancovat a komentovat vlastní úspěchy, které hromadí přes padesát let i jako producent. Steven Spielberg, jenž zatím naposledy natočil částečně autobiografické rodinné drama Fabelmanovi (The Fabelmans), věnoval rozhovor pro The Hollywood Reporter u příležitosti třicátého výročí oscarového Schindlerova seznamu (Schindler's List). Při vzpomínce na devastující zpodobnění holokaustu pronesl, že se jedná o snímek, na který je osobně nejvíc pyšný.

Rok 2023 byl v mnoha ohledech rokem Sandry Hüller. Německá herečka vstoupila do mezinárodního povědomí už v roce 2016 svou rolí v úžasném Toni Erdmannovi, v něm na sebe však pozornost nevyhnutelně strhával hlavně její kolega Peter Simonischek. Vloni však hrála hlavní roli hned ve dvou filmech, jež se dočkaly obrovské mezinárodní pozornosti a vyhrávají ceny jak na prestižních festivalech, tak na mainstreamových cenách. Zóna zájmu (The Zone of Interest) patří mezi největší oscarové favority a Anatomii pádu (Anatomie d'une chute) si zamilovali snad všichni festivaloví diváci, včetně těch karlovarských. V druhém jmenovaném titulu se však Sandře zrodila nečekaná konkurence, která už si odnesla i cenu z Cannes a obráží od té doby všechny možné akce za vysokého zájmu paparazzi – border kolie Messi.

Březnové předávání Oscarů je za dveřmi a na předvojích v podobě Zlatých glóbů či britských cen BAFTA, které ocenily výjimečné tvůrčí výkony tuto neděli, jasně dominuje Oppenheimer od Christophera Nolana. Stomilionový životopis fyzika podepsaného pod atomovou bombou ukořistil většinu hlavních cen večera, přičemž největším konkurentem mu byla experimentální Zóna zájmu (The Zone of Interest), kterou Britská akademie filmového a televizního umění vyzdvihla v kategoriích Nejlepší zvuk, Nejlepší neanglicky mluvený film a Výjimečný britský film. Mrazivý náhled do každodenního života osvětimského velitele Rudolfa Hösse, jenž s netečnou rodinou pobývá v těsném sousedství děsivé továrny na smrt, může být se svými pěti oscarovými nominacemi jediným titulem, který v březnu teoreticky dokáže Oppenheimerovi sebrat vítr z plachet. A možná by si to i zasloužil.

Připravit druhého člověka o život je podle desatera a pro většinu z nás i na základě morálního kompasu nejhorší hřích. A co teprve, když zabíjení a podrobování situacím, jež lidskou oběť připraví o veškeré zbytky svobody a důstojnosti, probíhá v masově organizovaném měřítku. V kinech máte jedinečnou šanci vidět důležitý a výjimečný snímek Zóna zájmu (The Zone of Interest), v němž režisér Jonathan Glazer unikátním způsobem vykresluje ignoraci holokaustu za druhé světové války na příběhu osvětimského velitele Rudolfa Hösse (Christian Friedel), jenž s rodinou obývá honosnou vilu v těsném sousedství děsivé továrny na smrt. Při této příležitosti se ohlédneme za desítkou dalších filmů z celého světa, ať už hraných či dokumentárních, jejichž forma a styl sdělení ostře kontrastují s hollywoodským heroismem a hrůzu z válečných zločinů či morálního selhání servírují v mnohdy nestravitelně autentickém duchu.