Megalopolis

Asi kolem žádného letošního filmu nepanuje tolik otázek i obav jako okolo dlouho chystané sci-fi Megalopolis. Vysněný a zároveň prokletý projekt režijní legendy Francise Forda Coppoly, který se snažil zfilmovat přes 40 let, se za pár dní dočká své premiéry v Cannes. Ta napoví, zda se na nás řítí vizionářský film, nebo obří propadák. První teaser trailer vám v tom totiž jasno rozhodně neudělá.

V 70. letech Hollywood neměl věhlasnějšího vizionáře než Francise Forda Coppolu, jenž se po uvedení Kmotra (The Godfather) stal režisérem „největšího filmu kinematografie“. Sám sebe chtěl překonat s válečnou Apokalypsou (Apocalypse Now), která víc než filmem o Vietnamu byla dle svého šílenství propadajícího tvůrce Vietnamem samotným. V té době se newyorskému rodákovi fascinovanému futuristickou architekturou v hlavě zrodil námět, který se dnes popisuje jako spojení starověkého Říma s Blade Runnerem. Snímek Megalopolis dostává první krátkou upoutávku po bezmála pětačtyřiceti letech, kdy o něm Coppola začal fantazírovat, a před uvedením na festivalu v Cannes 17. května nám nedává zase tolik indicií. Už z principu však slibuje mnohé, dost možná nesplnitelné věci.

Premiéra Megalopolis na festivalu v Cannes se blíží, i když dokud o jejím proběhnutí neuslyšíme ze tří nezávislých zdrojů, nejspíš neuvěříme. Vysněný projekt Francise Forda Coppoly nosil filmař v hlavě a srdci mnoho desítek let a několikrát ho málem začal natáčet, ale okolnosti mimo jeho kontrolu mu do plánů vždy hodily vidle. Nakonec musel prodat část svých úspěšných vinic, sehnat zcela nové obsazení a natočit snímek ze svých peněz, což je u projektů této velikostí neslýchané. Stále si neumíme představit, jak bude výsledek vypadat, první fotografie je ale dobrým náznakem.

Zřejmě nejkontroverznější prezident USA v novodobých dějinách dostane filmový portrét, který mu možná neudělá radost. Íránský režisérský objev Ali Abbasi (Svatý pavouk, The Last of Us) připravuje životopisný snímek The Apprentice (tedy učeň či nováček), v němž si posvítí na raná podnikatelská léta Donalda Trumpa. Ambicióznímu Newyorčanovi tehdy dělal společenský stín pravicový advokát a mistr politických kliček Roy Cohn a první fotografie z filmu odhaluje titulní dvojici v podání Sebastiana Stana (Captain America: Návrat prvního Avengera) a Jeremyho Stronga (Boj o moc). Očekávaný projekt, který už raná šeptanda šteluje na příští Oscary, bude mít v půlce května premiéru na festivalu v Cannes v rámci hlavní soutěže, a to vedle novinek Francise Forda Coppoly (Megalopolis), Yorgose Lanthimose (Kinds of Kindness) či Davida Cronenberga (The Shrouds).

Francis Ford Coppola oslavil před pár dny 85. narozeniny. Tuto fázi života velkých umělců často trávíme vzpomínáním a jmenováním jejich největších úspěchů. Americká generace spratků ale nemá na odpočinek ani pomyšlení, jak ostatně vidíme u Scorseseho a Spielberga, kteří by furt něco dělali. Zdálky se přesto poslední roky mohlo zdát, že se Coppola na kinematografii vykašlal a vydělává miliony svým vinařským impériem. To byl ale jen kalkulovaný dlouhý nádech před poslední velkou písní. Dost možná jeho největší. Vysněné Megalopolis nakonec natočil prakticky výhradně z vlastní kapsy, což je u projektu za víc než 100 milionů dolarů bezprecedentní. Čeká nás ale jistě film jako žádný jiný.

Ridley Scott má na kontě pár hitů, ale nikdy nebyl hitmakerem. Jedna z věcí, které na něm můžeme obdivovat, je ostatně právě to, že přes obrovské množství průšvihů nikdy nepřipustil porážku a dokázal se udržet na pozici režiséra vysokoprofilových a drahých spektáklů až do osmé dekády života. Zdá se, že notorickému britskému bručounovi, který nejde pro ostré slovo daleko, si zkrátka málokdo troufne říct ne. Možná za klasiky jako Vetřelec (Alien) a Blade Runner, možná prostě budí strach. Nyní to ale zřejmě dosáhlo extrému a Paramount si s hrůzou připouští, že druhý Gladiátor (Gladiator 2) je další hollywoodskou velkoprodukcí, která se utrhla ze řetězu a nyní nezbývá než sledovat, jak se řítí k nevyhnutelně nepříjemnému konci.

Režiséru Kmotra (The Godfather) či Apokalypsy (1979) Francisu Fordu Coppolovi je 84 let a plní si filmařský sen, s nímž podle všeho usíná od počátku 80. let. Už tehdy hovořil o epickém dramatu Megalopolis odehrávajícím se v kulisách nově vystavěného New Yorku, který v budoucnosti podlehl neznámé katastrofě. Coppola, jenž svůj poslední celovečerní projekt uvedl k nevalnému úspěchu před třinácti lety, si musel Megalopolis sám zafinancovat prodejem výnosné vinice. Během loňska film navzdory zvěstem o zákulisním chaosu dokončil a nyní jej hodlá poslat na květnový festival v Cannes, přičemž na Instagramu zveřejnil první oficiální plakát.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Barbenheimer, jak se přezdívá souběžně uvedeným blockbusterům Barbie a Oppenheimer, dál válcuje světová kina. Fantasticky hodnocené filmy už dohromady vydělaly skoro 1,1 miliardy dolarů a zasadily se o jeden ze čtyř nejbohatších týdnů v dějinách kinematografie. Pro slavného režiséra Francise Forda Coppolu (trilogie Kmotr) to je v záplavě nepůvodních a hlavně marvelovských projektů natolik skvělá zpráva, že vidí vstupovat průmysl do zlatých časů.

Filmy Francise Forda Coppoly nejsou známé tím, že by vznikaly v klidu. Věčné boje s producenty i s členy štábu u něj byly vždy na denním pořádku a naučili jsme se to tolerovat, protože vzniklé snímky „stály za to“. Jeho chystaný velký návrat s Megalopolis ale přichází v době, kdy nás víc zajímají etické pracovní podmínky filmařů. Coppolovi se pod rukama rozpadá projekt, který financuje kompletně ze svého.