Světová válka Z
76%
Vše začalo válkou v zákulisí, byť jen tou dražební. Produkční společnost Brada Pitta Plan B roku 2006 porazila DiCapriovu společnost Appian Way a zajistila si práva na knihu Maxe Brookse World War Z: An Oral History of the Zombie War. Pitta uhranul její politický kontext ukazující, jak nacionalismus brání efektivnímu boji se zkázonosným virem, který lidi proměňuje v krvelačné zombie.
Herec si pro režii vyhlédl oceňovaného Marca Forstera, jenž si vybudoval renomé skvělého vypravěče díky dramatům jako Ples příšer nebo Horší to už nebude. Ve Světové válce Z spatřoval podobenství konzumerismu a nezadržitelného nárůstu populace a tušil, že se před ním rozevírá příležitost k natočení dobově relevantního blockbusteru. Scénář dostal na starost J. Michael Straczynski (Babylon 5), jenž se pokoušel vystihnout elegantní a chytrý Brooksův text. Kniha sestává ze série útržkovitých reportáží z různých částí světa, které skládají obrázek civilizačního kolapsu na úrovni politiky, ekonomiky i běžné morálky.
To se však třelo s Forsterovou vizí ohlušující akční podívané. Režisér roku 2008 uvedl bondovku Quantum of Solace a od kritiků to mnohokrát schytal za chabé akční inscenace, tudíž si nejspíš chtěl napravit reputaci. Straczynski na jeho popud přepsal scénář a vznikl chaos, od něhož se studio distancovalo. Jeho místo zaujal autor politických dramat Království a Hrdinové a zbabělci Matthew Michael Carnahan.
Protagonistou se stal bezpečnostní specialista OSN a příkladná hlava rodiny Gerry Lane (Pitt), jenž v Brooksově předloze vůbec nevystupoval. Distribuující studio Paramount bylo nadšené, že Pitt odstartuje svou vlastní sérii, a snímek vstupoval do produkce s rozpočtem 150 milionů dolarů. Šlo o neobvyklou sumu, která mnohonásobně převyšovala levné žánrové předchůdce jako Noc oživlých mrtvol (rozpočet 114 tisíc dolarů), 28 dní poté (8 milionů) nebo Úsvit mrtvých od Zacka Snydera (26 milionů).
Natáčení odstartovalo 20. června 2011 na Maltě se scénářem, který zahrnoval tři masivní akční scény. První ve Philadelphii, kde Lane s rodinou poprvé narazí na hordu zombie, další v Jeruzalému, kde nemrtví zdolají ochrannou zeď, a poslední na moskevském Rudém náměstí. Ta skutečně vznikla, měla mít kolem dvanácti minut a Pitta ustavila jako vůdce vojenského odboje proti nakaženým, přičemž se počítalo s výrobou dalších dílů.
Produkce byla stejně obří jako popisované scény a jen na Maltu, která suplovala Jeruzalém, štáb dopravil 45 tun vybavení. Na tamním natáčení se podílelo až 1500 lidí, což přinášelo problémy s organizací, rozvrhem či občerstvením. Až po srpnovém přesunu do Skotska produkce zjistila, že se ocitla v několikamilionovém skluzu. Colin Wilson, jenž dohlížel na plnění rozpočtu, musel rezignovat.
Film navíc neměl vyřešený třetí akt, s nímž panovala nespokojenost. Zatímco první hodina fungovala dle Pittových představ, Gerry Lane se postupně proměnil v heroického odsekávače zombie hlav a příběh ztratil psychologické napojení na protagonistu. Ve štábu to vřelo a odskákal to také zkušený tvůrce vizuálních efektů John Nelson (Gladiátor), jenž si balil kufry. Hodně se toho napsalo o nevraživosti mezi Pittem a Forsterem, což však režisér ve Vanity Fair vyvracel ještě před premiérou.
Ruské finále se natáčelo v Budapešti a opět ho poznamenal skandál. Tamní protiteroristická jednotka totiž zabavila zásilku 85 zbraní určených pro natáčení, které podle ní nebyly dostatečně zajištěné. Producentka Dede Gardner sice bědovala, že takové věci se u velkých produkcí stávají běžně, ale zkazky o zabavených filmových zbraních se rychle rozšířily. Pojem „Brad Pitt seized guns World War Z“ si rázem vygooglilo na dvacet tisíc lidí.
Negativní informace v médiích doplňovaly problémy s rozpočtem a se scénářem. Škrtaly se předem naplánované scény a všichni tušili, že ruská linie zkrátka nefunguje. Forster pouštěl první sestřih v únoru 2012 a studio vědělo, že jde o průšvih. Výdaje už podle mnohých zdrojů překročily 200 milionů dolarů a na marketing se muselo uvolnit dalších minimálně 125 milionů. Premiéra se přesunula z prosince 2012 na červen 2013 a scenárista Damon Lindelof, tvůrce seriálového hitu Ztraceni, dostal volnou ruku k revizi celé druhé poloviny.
V říjnu 2012 tedy produkce znovu započala v Londýně a dotáčky, které měly přijít na dalších 20 milionů dolarů, zcela změnily ráz příběhu. Namísto velké bitvy došlo na komorní horor s minimálním počtem postav a štáb byl konečně spokojený. Světová válka Z se dotočila v prosinci 2012 a o půl roku později vlétla do kin v podobě ojediněle vystavěného blockbusteru, který překrucuje divácká očekávání a vydává se nečekanými, avšak logicky motivovanými směry. Změny přístupů jsou na výsledku patrné, ale příběh současně nezapře odhodlání tvůrců, kteří se opravdu snažili natočit nejlepší možnou verzi vizuálně i tematicky ambiciózního filmu.
Recenze byly převážně pozitivní, ačkoli řada ohlasů paradoxně kritizovala nevyváženou akci, která ve finálním sestřihu vrcholila už kolem poloviny filmu v Jeruzalému. Snímek navíc finančně nepropadl, a byť tržby ve výši 540 milionů dolarů nestačily na kdovíjaký výdělek, šlo o vůbec největší čísla v Pittově kariéře a v dějinách zombie subžánru. Úlevou byly hlavně v porovnání se soudobými a podobně komplikovanými produkcemi jako John Carter: Mezi dvěma světy nebo Osamělý jezdec, jejichž náklady rovněž přesáhly 200 milionů a příjem ani u jedné nepřesáhl 270 milionů.
V Paramountu dokonce stáli o pokračování a najali režisérského velikána Davida Finchera, jenž s Pittem natočil Sedm, Klub rváčů a Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Fincher však vyžadoval totální kontrolu, kterou se mu studio v případě dvousetmilionové produkce zdráhalo posvětit. Jeho i Pittův rozvrh byl navíc v nadcházejících letech napěchovaný a Finchera zaměstnávala především spolupráce s Netflixem (seriál Mindhunter a snímek Mank), tudíž z očekávaného sequelu zatím sešlo. Naděje však podle všeho ještě neumřela.
