Druhé Dobré ráno, Brno! není jen pro Moravany. Komediální seriál skončil v nejlepší formě

Režisér Mirek Kurš (Jan Kolařík) se po pádu z okna nachází v kómatu a vedení Dobrého rána se ujímá dramaturg Šmarda (Vojtěch Hrabák), do jehož bytu se stěhuje Mirkova dcera Johana (Beáta Hrnčiříková). Šmarda přizpůsobuje Dobré ráno vkusu mladší generace, díky tomu se v brněnském studiu střídají hosté jako youtuber Mikýř, drag queen Miss Petty či herec Marsell Bendig. Po probuzení se Mirek, který o sebe nechává pečovat moderátorku Radku (Zuzana Zlatohlávková), navzdory svému zdravotnímu stavu hodlá opět chopit kormidla a kuje proti Šmardovi pikle. Do toho všeho řeší Cyril (Ondřej Kokorský) a Andrea (Simona Lewandovská) lapálii v podobě nahrávky jejich milostného dovádění v kulisách Sama doma, jež se dostala do bulváru.

Jan Prušinovský již mnohokrát dokázal, že disponuje vyváženou schopností dělat si z protagonistů svých děl legraci bez toho, aby se musel oprostit od jistého pochopení a sympatií vůči nim. Hlavní hrdinové Okresního přeboru, Čtvrté hvězdy, Mostu či Grand Prix tak často působí směšně, málokdy ale sklouznou až za hranici karikatury, proto působí autenticky a živě. Nejinak tomu je i v pokračování Dobrého rána, ač zde nastává jistý posun; dosud nejvýrazněji v režisérově filmografii se do popředí dostává vztah dvacátníků s generací jejich rodičů.

Dva páry, od nichž se odvíjí hlavní příběhová linie druhé série, tvoří kontrast v pohledu na vnitrovztahovou dynamiku a rozdělení rolí je nepřehlédnutelné. Pořádkumilovný Šmarda doma uklízí, vaří, a dokonce své spolubydlící sám od sebe dokoupí vložky. Temperamentní Johana jeho starostlivost oceňuje, což nic nemění na tom, že by z jeho strany uvítala i trochu důraznosti.

Věčně nabručený a občas lehce dezorientovaný Mirek oproti tomu znamená pro Radku jen další břemeno vedle dětí a starosti o domácnost, nikoli podporu. Její nekriticky obdivný pohled na stárnoucího režiséra se v ní proto pomalu mění a frustrace narůstá. Možnost seberealizace hledá v účinkování v experimentálním představení pražské režisérky Daniely Špinar, držitelky Ceny divadelní kritiky, na což Mirek reaguje slovy „Na tyhle bacha, to jsou komunisti.“

Právě postavu Mirka nové díly problematizují. Z pragmatického, laxního bohéma zastávající práci několik úrovní pod svým intelektuálním potenciálem se stává prototyp toxického chcípáctví, kterému ale stále nechybí charizma. Sebestředný padesátník si nechce připustit vlastní zranitelnost a fakt, že jeho vrcholná léta už asi minula. Je příliš zaměstnán sám sebou a milující Radku bere spíš jako řešitelku pro něj podřadných každodenních praktických věcí a poskytovatelku občasného sexu, do něhož už se mu ostatně ani příliš nechce. Nezdravost takového přístupu bije do očí v porovnání se Šmardovým modernějším pojetím maskulinity, v níž se péče a zájem o druhé nijak nevylučují s tvůrčí ani intelektuální prací.

Kromě pohledu na mezilidské vztahy seriál odráží i situaci v některých tuzemských kulturních i mediálních institucích, v nichž si generace nastupující do profesního života v 90. letech drží svá teplá vedoucí místečka a zavedené postupy, zatímco čelí tlaku na změny a prosazení z řad mladších kolegů.

Ač Prušinovský dokáže dloubnout do obou stran, nesnaží se naznačovat vyhrocený konflikt známý ze sociálních sítí, kde proti sobě často nesmiřitelně stojí staří „boomeři“ a mladé „sněhové vločky.“ V jeho pojetí tak neshody směřují ke snaze o pochopení a soužití navzdory rozdílnostem, což je sympatické.

Kromě ústřední čtveřice dostávají své drobné příběhové linky i vedlejší členové štábu. Kuchař Slávek (Slávek Bilský)a kostymérka Pája (Nikola Mucha) řeší problémy se všechno okolo požírající maskérkou Bohunou (Růžena Dvořáková). Zvukaři Miki a Luki pak musejí co nejrychleji sehnat náhradu za zničenou techniku. Naopak méně prostoru se tentokrát věnuje vtípkům kolem mocenských bojů v České televizi na ose Praha-Brno-Ostrava, které si však v předchozí sérii užívali nejspíš hlavně insideři.

S odkloněním od této linie ustupuje, s výjimkou zápletky s vnitřním auditem a závěrečným plesem ČT, do jisté míry i satirický tón seriálu. Velmi dobře napsané a vypointované dialogy se přesto stále nezdráhají sáhnout pro sprostém slovo a, snad kromě předposlední epizody, odsýpají stále stejně svižně.

Nechybí ani až groteskně absurdní humor, jemuž vévodí pasáž s koňskými sedativy zfetovaným Mirkem. Ten při tripovém plazení brněnským studiem, jež dává vzpomenout na Leonarda DiCapria ve Vlkovi z Wall Street, narazí i na halucinace v podobě Večerníčka v doprovodu s Jů a Helem. Ke slovu opět přicházejí i osobnosti české audiovize hrající v epizodních rolích samy sebe, z nichž tentokrát nejvíce zaujme sebeparodický Václav Marhoul v roli nešikovného režiséra potácejícího se v dluzích za své artové snímky.

Milovníci moravské metropole pak musí trochu oželet menší míru důrazu na místní reálie, exteriérové scény natáčené na nejen Brňanům povědomých místech ovšem přetrvaly. Stejně jako účast lokálních osobností, v druhém plánu lze zahlédnout třeba známého brněnského umělce a performera Radka Belance.

Na konci posledního dílu tak možná zamrzí jen závěrečné titulky ve stylu „jak to s každým dopadlo,“ které mění dobře odstínované figury zpět v pouhé komické postavičky. To trochu kazí jinak přesvědčivé vyznění. Alespoň ale dokazují, že Prušinovský již další řadu Dobrého rána neplánuje a povedlo se mu přestat v nejlepším.