Carlos Reygadas

Nedávno uplynulo padesát od vojenského puče v Chile pod vedením generála Augusta Pinocheta, během něhož byl svržen demokraticky zvolený prezident Salvador Allende. Následovala vojenská diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých a až desítky tisíc mučených civilistů a civilistek. Jelikož i v srdcích některých českých zastánců neoliberalismu zůstává podivná nostalgie po Pinochetovi, není od věci si toto krvavé výročí připomenout. Režisér Pablo Larraín nabízí na Netflixu upírský film Hrabě balancující mezi hororem, satirou a existenciálním dramatem, který ze všeho nejvíc vypovídá o banalitě zla.

Existují filmy duchovní, duchovnější a pak nejduchovnější. Ty poslední jsou tak ušlechtilé, tak elegantně krásné a tak odtržené od reality a tradičního vyprávění, že v podstatě nedávají vůbec smysl. Snímek Dvě slova jako klíč má být volným pokračováním snímku Úsměvy smutných mužů, oba vycházejí ze stejnojmenných knih Josefa Formánka. Jenomže zatímco Úsměvy jsou zápisky z protialkoholní léčebny a mají v sobě základní otisk reality, Dvě slova jako klíč jsou jenom náhodnou skládačkou motivů.

Každý rok čekáte na to, že přijde dílo s velkým D. Film, který „řekne všechno“. Něco, co shrne naši dobu do jednoho stlačeného uměleckého časoprostoru. Naposledy jsem tohle zažil s mexickým filmem s příznačným názvem Naše doba od Carlose Reygadase v roce 2018. Mezitím vždy vznikne mnoho skvostných miniatur, dokonalých psychologických mikrokosmů, kdy se na detailu ukáže celek, jen si ho musíme umět domyslet. Vznikají jednotlivé silné příběhy, které nemají přesah k veškerenstvu. Ale natočit něco rozmáchlého, co v sobě pojme všechny vrstvy reality, se nepodaří jen tak někomu. Zvládla to Unavená naděje.

Vyvést diváka z komfortní zóny. O to jde nové filmové přehlídce "Divný, zlý a zvrácený", za kterou stojí dramaturgický tým Vít Schmarc & Aleš Stuchlý. Šest zneklidňujících snímků vylovených z arsenálu distribuční společnosti Artcam Films přinese přehlídka plná zmaru, úzkosti a bizarních filmových vizí.

65. ročník nejdůležitějšího filmového festivalu světa máme za sebou a nebylo nouze o hvězdy i zajímavé filmy. Největší díl zájmu si s přehledem ukořistil Rakušan Michael Haneke, jehož novinka Amour (Láska) vyhrála hlavní cenu, Zlatou palmu.