Zvonimir Rogoz

Zvonimir Rogoz, narozen 10. října 1887 v Záhřebu (tehdejší Rakousko-Uhersko, dnes Chorvatsko), zemřel 6. února 1988 tamtéž, byl chorvatský divadelní a filmový herec, režisér a překladatel, jehož kariéra trvala neuvěřitelných 81 let. Dětství a začátky kariéry Zvonimir Rogoz byl synem advokátního koncipienta. V devíti letech osiřel a jeho kmotr, u kterého následně vyrůstal, z něj chtěl mít obchodníka. Poslal ho proto na studium soukromé obchodní školy do Vídně, mladý Zvonimir se však místo toho rozhodl studovat herectví na dramatické škole V. E. Frühmanna. V roce 1907 krátce působil jako volontér v Národním divadle v Záhřebu. V letech 1908-1919 vystřídal několik jugoslávských divadel, kde získával první herecké zkušenosti. Slovinské období Od roku 1919 do roku 1929 působil jako herec a režisér v Lublani, kde se stal prvním chorvatským hercem na prestižní slovinské scéně. V roce 1927 se proslavil v Československu jako host v titulních rolích, když lublaňské divadlo hostovalo v Praze s Shakespearovým Hamletem a Dostojevského Idiotem. Tyto výkony mu otevřely dveře k angažmá v pražském Národním divadle. Československá kariéra V roce 1929 získal angažmá v Národním divadle v Praze, kde působil až do roku 1949. Na prknech přední české scény ztvárnil přes sto rolí a působil zde i jako režisér. Počátkem třicátých let začala i jeho filmová kariéra v Československu. Zvonimir Rogoz se stal uznávaným hercem, který hrál po boku největších českých hvězd své doby. Filmová kariéra Nejslavnějším snímkem, který Zvonimir Rogoz natočil, byl ve své době skandální film Ecstasy (1933) režiséra Gustava Machatého. V tomto erotickém dramatu, jehož odvážné záběry odsoudil papež i Adolf Hitler, ztvárnil roli Emila Jermanna, postaršího manžela mladičké Evy, kterou hrála Hedy Lamarr. Film je dnes považován za dílo s excelentními kompozicemi, precizní montáží a působivými vizuálními metaforami. Diváci mohli Rogoze vidět také v populárních komediích Cech panen kutnohorských (1938) režiséra Otakara Vávry, kde ztvárnil roli urburního písaře, a Cesta do hlubin študákovy duše. Významné role vytvořil i v utopistickém snímku Krakatit (1948), adaptaci románu Karla Čapka, kde se objevil v menší roli v tomto varovném sci-fi filmu o nebezpečí zneužití vědeckých objevů. Dále účinkoval v romantickém filmu Madla zpívá Evropě (1940), kde hrál po boku Zdenky Sulanové a Ladislava Boháče. Naposledy se v Československu před kamerou objevil v roce 1949 v historickém dramatu Revoluční rok 1848 režiséra Václava Kršky, kde ztvárnil roli knížete Metternicha. Návrat do vlasti Po odchodu z Československa se v 50. letech vrátil do Záhřebu, kde získal angažmá nejprve v Národním divadle a později přešel do Záhřebského dramatického divadla. I po návratu do Jugoslávie se nadále objevoval ve filmu a televizi, ačkoliv jugoslávská kinematografie mu již titulní role neposkytla. V roce 1960 si zahrál ve filmu Son of Samson (Maciste nella Valle dei Re) po boku Terence Hilla. Chorvatští diváci ho mohli vidět například v dramatu Dnevnik Očenašeka (1969) nebo v drastickém dramatu Okupace ve 26 obrazech z roku 1978. Osobní život a odkaz Zvonimir Rogoz byl znám svou vitalitou a pracovním entuziasmem, který neochabl ani ve stáří. Ještě ve svém stém roce poskytoval rozhovory médiím a hrál ve filmu The Glembays. Mladší generace Chorvatů si ho pamatují i díky jeho soukromému životu – ve věku 92 let se stal otcem. Tyto a další události se staly námětem jeho autobiografické knihy Mojih prvih 100 godina (Mých prvních 100 let). V roce 1966 obdržel cenu Vladimira Nazora za celoživotní dílo a v roce 1968 získal titul Národní umělec Chorvatské republiky Jugoslávie. Zemřel v Záhřebu několik měsíců po svých 100. narozeninách.