Jaroslav Švehlík

Jaroslav Švehlík, narozen 9. dubna 1930 v Chrudimi, zemřel 16. března 1973 v Ostravě, byl český divadelní a filmový herec. Pocházel z obchodnické rodiny jako nejstarší ze tří dětí. V dětství s rodiči často cestoval po trzích, což formovalo jeho vnímání světa a lidí kolem něj. Divadelní kariéra Již od útlého věku tíhnul k divadlu a spolu se svým mladším bratrem Aloisem hrál u Salesiánů v Pardubicích. Po maturitě byl přijat na DAMU, kde vystudoval herectví a v roce 1954 úspěšně absolvoval s titulem MgA. Jeho profesionální divadelní dráha začala v Městském divadle Zlín (tehdy Gottwaldov), kde působil v letech 1954-1959. Následně přešel do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (1959-1964) a od roku 1964 se stal členem Státního divadla v Ostravě. Zde dosáhl významného profesního úspěchu, když byl v roce 1973 jmenován šéfem činohry. Bohužel, tuto funkci zastával jen krátce, neboť téhož roku zemřel. Měl také nabídku angažmá v Národním divadle v Praze, kterou však již nestihl přijmout. Herecký projev a významné role Jaroslav Švehlík byl představitelem dramatických a psychologicky náročných rolí, v nichž uplatnil svou rozhodnost, vitalitu a vytříbenou hereckou kulturu. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní role patřil Brick v Kočce na rozpálené plechové střeše od Tennessee Williamse (1965), John Proctor v Čarodějkách ze Salemu od Arthura Millera (1968), Oldřich v Oldřichovi a Boženě od Františka Hrubína (1968), Lopachin ve Višňovém sadu (1969) a Veršinin ve Třech sestrách A. P. Čechova (1972). V roce 1969 ztvárnil roli v divadelní inscenaci Rivalové, komedii podle R. B. Sheridana v podání činohry Státního divadla v Ostravě, kterou později vysílala jako divadelní záznam televize. Filmová a televizní tvorba Přestože byl Jaroslav Švehlík primárně divadelním hercem, objevil se také v několika filmových a televizních projektech. Jeho filmová kariéra začala v roce 1956 rolí ve filmu Nevěra, který režíroval K. M. Walló. Tento film, natočený podle románu Svatopluka Turka, vypráví příběh odehrávající se po druhé světové válce v Baťových závodech ve Zlíně. V roce 1973, krátce před svou smrtí, se objevil ve dvou televizních filmech - Příběh středního útočníka, kde hrál po boku Jaromíra Hanzlíka v příběhu z hokejového prostředí, a v televizní hře Pírko, která pojednává o lásce dvou mladých lidí, pro kterou nemají jejich rodiče pochopení. Kromě filmové a divadelní tvorby působil také v ostravském rozhlase a televizi, věnoval se loutkářství a byl také divadelním zpěvákem a tanečníkem. Osobní život a odkaz Jaroslav Švehlík byl ženatý s Janou Švehlíkovou. Jeho mladší bratr Alois Švehlík (1939-2025) se také stal významným hercem, stejně jako jeho synovec David Švehlík (narozen 1972). Jaroslav Švehlík zemřel předčasně ve věku nedožitých 43 let na rakovinu kůže. Jeho herecký odkaz však žije dál nejen v jeho divadelních a filmových rolích, ale také prostřednictvím jeho bratra a synovce, kteří pokračovali v rodinné herecké tradici. Jaroslav Švehlík byl uznávaným hercem, který dokázal přesvědčivě ztvárnit psychologicky složité postavy a zanechal nesmazatelnou stopu v české divadelní historii.