João César Monteiro

Joao César Monteiro je klasik portugalské kinematografie. Filmové vzdělání nabyl za svého pařížského pobytu (1960) při projekcích v Cinématéque francaise, následně studoval na londýnské Škole filmové techniky. Po návratu do Portugalska pracoval nejprve jako filmový kritik, od roku 1968 režíroval surrealismem ovlivněné filmy, které ho proslavily jako enfant terrible portugalského filmu. Dlouhé filmy: Svatá rodina (též: Fragmenty filmu za almužnu) (Fragmentos de un filme esmola, 1972), Co udělám s tímto mečem? (Que farei eu com esta espada?, 1975), Cesty (Veredas, 1977), Silvestre (Silvestre, 1981), Na hladině moře (A flor do mar, 1986), Vzpomínky na žlutý dům (Recordacoes da casa Amarela, 1989, Stříbrný lev na MFF Benátky), Poslední potopení (O último merguilho, 1992), Božská komedie (A comédia de Deus, 1995), Pánev J. W. (Le bassin de J. W., 1996), Božské zásnuby (As Bodas de Deus, 1998), Branca de Neve (2000).