László Krasznahorkai

Maďarský filmařský velikán Béla Tarr patří mezi nepopiratelné žijící legendy – ve světě artové kinematografie je skoro superhrdinou. Jeho opus magnum, více než sedmihodinové Satanské tango, patří mezi povinné položky každého cinefila. Režisérovy snové, těžko uchopitelné filmy složené z dlouhých záběrů mají jedinečnou sílu vtáhnout a nepustit. Od října do konce tohoto roku Tarr vyučuje na FAMU v rámci mentoringového programu a od Akademie múzických umění převzal čestný doktorát. Neříkejte mu ale, že je učitelem, to slovo nemá rád! O tom a o mnohém dalším jsme si s ním měli příležitost promluvit. Jeho strohé, sotva slyšitelně šeptané odpovědi nezapřou Tarrovu svébytnost a nekompromisnost.

„Pokaždé mám pocit, že natáčíme stále stejný film, jen vždy o malý kousek lépe,“ řekl před časem Béla Tarr a nutno říci, že tento výrok dokonale sedí především na jeho poslední snímek Turínský kůň. Ten totiž dovádí režisérův jedinečný styl, který tvůrce rozvíjí zejména posledních pětadvacet let, do důsledků – na samou hranu askeze a maximální přesnosti.

Po loňské kompletní retrospektivě díla Bély Tarra, jíž byl přímo účasten, uvedla Letní filmová škola během letošního 37. ročníku jeho nový – a dle tvrzení samotného režiséra zároveň zcela poslední – snímek Turínský kůň, ověnčený Velkou cenou poroty z Berlinale, jenž bude do naší oficiální distribuce uveden v září tohoto roku. Pro české diváky se tím otevírá jedna z mála možností se ještě na plátnech setkat s počinem tohoto výlučného tvůrce.