Juliette Gréco

Juliette Gréco, narozená 7. února 1927 v Montpellier ve Francii, zemřela 23. září 2020 v Ramatuelle, byla významnou francouzskou herečkou, zpěvačkou a šansoniérkou. Pocházela z rodiny s částečně řeckými kořeny, její otec byl Korsičan a matka pocházela z Bordeaux. Válečná léta a začátky kariéry Juliette vyrůstala nejprve u prarodičů v Bordeaux, než ji matka v roce 1933 odvezla do Paříže. Již jako desetiletá tančila ve sboru pařížské opery. Během druhé světové války se její rodina zapojila do odboje a v roce 1943 byla Juliette spolu s matkou a sestrou zatčena gestapem. Zatímco matka a sestra byly deportovány do koncentračního tábora Ravensbrück, šestnáctiletá Juliette byla po několika měsících propuštěna z vězení Fresnes. Po válce se stala ikonou pařížské existencialistické scény v Saint-Germain-des-Prés, kde se pohybovala v kruzích intelektuálů jako Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir a Albert Camus. Filmová kariéra Svou filmovou dráhu zahájila Juliette Gréco v roce 1947 ve snímku Les frères Bouquinquant, kde ztvárnila roli jeptišky. Postupně se objevila v několika francouzských filmech, včetně klasického Cocteauova díla Orpheus (1950). Její filmová kariéra nabyla mezinárodního rozměru, když ji hollywoodský producent Darryl F. Zanuck objevil poté, co spatřil její fotografii v časopise Time. Toto setkání vedlo k její roli Georgette Aubin ve filmu The Sun Also Rises (1957) podle románu Ernesta Hemingwaye, kde hrála po boku Tyronea Powera a Avy Gardner. Jako herečka ztvárnila role ve filmech významných francouzských režisérů jako Jean Cocteau a Jean-Pierre Melville. Svůj filmový debut učinila v Les frères Bouquinquant (1947) a objevila se v několika francouzských filmech. Když Darryl F. Zanuck viděl její fotografii v časopise Time, nabídl jí roli ve filmu The Sun Also Rises (1957), což vedlo k dalším hollywoodským filmům. Hollywoodské období V následujících letech se Gréco objevila v několika významných mezinárodních produkcích. V roce 1958 hrála ve filmu The Roots of Heaven režiséra Johna Hustona po boku Errola Flynna. V roce 1960 ztvárnila dvojroli Eponine/Florence v psychologickém dramatu Crack in the Mirror pod vedením režiséra Richarda Fleischera. V tomto filmu, kde hrála po boku Orsona Wellese a Bradforda Dillmana, ztvárnila v první části příběhu nešťastnou manželku Hagolina (Welles), která se zamiluje do jiného muže, což vede k tragickým následkům. Ve druhé části filmu pak hrála postavu zapojenou do událostí souvisejících s chováním postav z úvodního scénáře. V roce 1961 následoval dobrodružný film The Big Gamble, kde hrála Marii, francouzskou manželku irského námořníka Vica Brennana (Stephen Boyd). Příběh sleduje pár, který se spolu s Vicovým bratrancem Samuelem (David Wayne) vydává do Afriky, aby tam založil nákladní dopravní společnost financovanou rodinnými úsporami. Podmínkou je, že je musí doprovázet Vicův bratranec Samuel, plachý bankovní úředník, aby dohlédl na rodinné jmění a zabránil případným problémům. V tomto filmu Gréco překvapila publikum svým komediálním talentem, což byl pro bývalou oblíbenou zpěvačku a osobnost pařížských existencialistů zcela nečekaný aspekt jejího umění. Její další filmové role zahrnovaly účinkování ve snímcích Uncle Tom's Cabin (1965) a The Night of the Generals (1967). Celkem se Juliette Gréco objevila přibližně ve dvaceti filmech. Během své herecké kariéry spolupracovala s významnými režiséry jako John Huston a Orson Welles. Hudební kariéra a pozdější léta Přestože byla Gréco uznávanou herečkou, největší slávu jí přinesla její pěvecká kariéra. Proslavila se především interpretací šansonů s texty významných francouzských básníků a skladatelů jako Jacques Prévert, Boris Vian, Charles Aznavour, Jacques Brel a Serge Gainsbourg. Mezi její nejznámější písně patří "Paris Canaille" (1962), "La Javanaise" (1963) a "Déshabillez-moi" (1967). V roce 1975 vystoupila v pražské Lucerně, kde okouzlila české publikum. Její šedesátiletá kariéra vyvrcholila světovým turné nazvaným "Merci", které zahájila v roce 2015. Během svého posledního turné oslavila přímo na scéně své 89. narozeniny. Osobní život Juliette Gréco byla třikrát vdaná - za herce Philippa Lemaira (1953-1956), s nímž měla dceru Laurence-Marii, za herce Michela Piccoliho (1966-1977) a za pianistu Gérarda Jouannesta (1988-2018). Měla také vztah s americkým jazzovým hudebníkem Milesem Davisem a dalšími významnými osobnostmi své doby. Juliette Gréco zemřela 23. září 2020 ve věku 93 let ve svém domě v Ramatuelle na jihovýchodě Francie. Zanechala po sobě mimořádné kulturní dědictví jako ikona francouzského šansonu a významná představitelka poválečné umělecké scény.