Viktor Filippov

Viktor Sergejevič Filippov (13. března 1933, Moskva, SSSR – 2. dubna 1994, Moskva, Rusko) byl sovětský a ruský filmový herec, který se proslavil především svými vedlejšími rolemi v populárních sovětských filmech 70. a 80. let. Raná kariéra Viktor Filippov se narodil v Moskvě, kde také zahájil svou hereckou dráhu. O jeho raném životě a vzdělání není mnoho informací, ale jeho filmografie ukazuje, že se ve filmovém průmyslu začal prosazovat v 70. letech 20. století. Filmová kariéra Filippov patřil mezi charakterní herce, kteří se specializovali na menší, ale výrazné role. Jeho herecký talent mu umožnil ztvárňovat různorodé postavy, od komediálních až po vážnější dramatické role. Často byl ve filmech uváděn jako "V. Filippov". Jedním z jeho nejznámějších filmů je komedie Office Romance (Služebnyj roman) z roku 1977, režírovaná Eldarem Rjazanovem. V tomto kultovním sovětském filmu, který se stal jedním z nejpopulárnějších v historii sovětské kinematografie s více než 58 miliony diváků, ztvárnil Filippov postavu Borovskicha. Film vypráví příběh lásky mezi neohrabaným statistikem Anatolijem Novoselcevem a jeho přísnou šéfovou Ludmilou Kaluginou. Další významnou rolí v jeho filmografii byla postava kytaristy ve filmu It Can't Be! (Ne možet byť!) z roku 1975, který režíroval Leonid Gajdaj. Tento antologický komediální film se skládá ze tří krátkých příběhů založených na dílech Michaila Zoščenka a satiricky zobrazuje negativní jevy provinčního života mladého Sovětského svazu. V roce 1986 se objevil ve filmu How to Become Happy (Kak stať sčastlivym) v roli strýčka Bori. Tento sovětský komediálně-vědeckofantastický film režírovaný Jurijem Čuljukinem vypráví příběh skromného učitele fyziky, který vynalezne zázračné zařízení schopné identifikovat talent dítěte. Filippov si zahrál také ve filmu The Fight in the Blizzard (1978) režiséra Alexandra Gordona a v komedii Funny People (Smešnyje ljudi) z roku 1978, režírované Michailem Švejcerem. Pozdější kariéra Viktor Filippov pokračoval v herecké kariéře až do začátku 90. let. Mezi jeho poslední filmy patří Strelets neprikayannyy (1993) a Ispolnitel prigovora (1992). Jeho filmografie čítá více než 120 filmových a televizních rolí, což svědčí o jeho všestrannosti a oblíbenosti u sovětských režisérů. Odkaz Viktor Filippov zemřel 2. dubna 1994 ve věku 61 let v Moskvě. Přestože nebyl hlavní hvězdou sovětské kinematografie, jeho charakteristické vedlejší role přispěly k úspěchu mnoha filmů, které jsou dodnes považovány za klasiku sovětského filmu. Jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit různorodé postavy z něj učinila jednoho z těch herců, kteří sice nejsou v titulcích na prvních místech, ale jejichž přítomnost dodává filmům autenticitu a hloubku.