George Barnes

George Scott Barnes se narodil 16. října 1892 v Pasadeně v Kalifornii a stal se jedním z nejvýznamnějších kameramanů americké kinematografie. Zemřel 30. května 1953 v Los Angeles ve věku 60 let po komplikacích po chirurgickém zákroku. Začátky kariéry a němý film George Barnes začal svou kariéru jako fotograf u producenta a režiséra Thomase H. Ince v roce 1918, poté se rychle vypracoval na pozici hlavního kameramana. V průběhu své kariéry pracoval prakticky ve všech velkých hollywoodských studiích: Paramount (1919-21), Metro (1924-25), United Artists (1926-31), MGM (1932), Warner Brothers (1933-38), 20th Century-Fox (1940-41), Universal (1942) a RKO (1942-48). Ve dvacátých letech se stal hlavním kameramanem producenta Samuela Goldwyna a byl z velké části zodpovědný za úspěch filmů jako The Dark Angel (1925). Barnes byl nejlépe známý svou jemnou, éterickou fotografií němých romantických filmů jako Son of the Sheik (1926), The Night of Love (1927) a The Magic Flame (1927). Mezi jeho nejlepší díla němé éry patřil také The Winning of Barbara Worth (1926), který vynikal působivými záplavovými sekvencemi. Mentor Gregga Tolanda Pod Barnesovým vedením se učil řemeslu Gregg Toland, který se později stal jedním z nejlepších hollywoodských kameramanů. Toland se od Barnese naučil zejména jeho charakteristickou měkkou, hloubkově zaostřenou fotografii a intuitivní kompozici a pohyb kamery. Zvukový film a třicátá léta Barnesovo mistrovství černobílého spektra bylo stejně přizpůsobivé noirským melodramatům jako Sherlock Holmes (1932) i okázalým muzikálům jako Footlight Parade (1933). Ve Warner Brothers byla tmavá, poněkud zrnitá textura filmů jako Marked Woman (1937) v souladu s realistickým vzhledem, kterého chtělo studio pro své produkce dosáhnout. Vrchol kariéry ve čtyřicátých letech Barnes odvedl svou nejlepší práci ve čtyřicátých letech, kdy natáčel dva klasické thrillery Alfreda Hitchcocka: pro Rebecca (1940) vytvořil atmosféru zlověstné předtuchy hned od začátku svými záběry Manderley a za tento film získal Oscara; a Spellbound (1945) s jeho znepokojivou surrealistickou snovou sekvencí navržené Salvadorem Dalím. V průběhu své kariéry byl Barnes nominován na Oscara osmkrát, včetně nominace za práci na The Devil Dancer (1927). Vyhrál jednou, za práci na Hitchcockově filmu Rebecca (1940). Barnes byl kameramanem dvou oscarových vítězů v kategorii nejlepší film: Rebecca (1940) a The Greatest Show on Earth (1952), a čtyř dalších nominovaných filmů: Flirtation Walk (1934), Since You Went Away (1944), Spellbound (1945) a The Bells of St. Mary's (1945). Barevná kinematografie Barnes přinesl živou okázalost do nevýrazné technicolorové romance Frenchman's Creek (1944), čímž z ní udělal triumf stylu nad obsahem. Jeho "kreslené barvy" byly stejně dokonale vhodné pro fantasy dobrodružství Sinbad, the Sailor (1947). Vytvořil také vhodně okázalý vzhled pro svou barevnou fotografii, která oživila dva charismatické dobrodružné filmy The Spanish Main (1945) a Sinbad, the Sailor (1947). Poslední velká díla Barnes pracoval jako kameraman na Cecil B. DeMilleově cirkusovém eposu The Greatest Show on Earth (1952), který se stal jedním z největších komerčních úspěchů roku a získal Oscara za nejlepší film. Svou kariéru završil prací na sci-fi klasice The War of the Worlds (1953), kde jeho kameramanská práce přispěla k vytvoření vizionářského díla. Kameraman George Barnes zachytil jak úžas z vědy, tak hrůzu z anihilace ve stejné míře. Veterán kameraman George S. Barnes měl zaslouženou pověst spolehlivého profesionála s talentem kombinovat uměleckost s ekonomickou efektivitou. Díky tomu byl zřídka bez práce. Zemřel ve věku 60 let v Los Angeles poté, co během své kariéry pracoval na nejméně 142 filmech.