Jaroslav Hovorka

Jaroslav Hovorka, narozen 27. července 1950 v Praze, je český režisér, scénárista a hudebník. Po absolvování střední školy pracoval v letech 1969-1971 jako asistent režie v hlavní redakci zábavných pořadů Československé televize Praha. Následně působil až do roku 1985 jako hudebník ve svobodném povolání a současně v roce 1979 úspěšně dokončil studium na pražské FAMU, katedře dokumentární tvorby. Profesní dráha v televizi a filmu V letech 1985-1986 zastával pozici dramaturga hlavní redakce hudebního vysílání ČST Praha. Jako dokumentarista pracoval u Krátkého filmu Praha v období 1986-1992. Později spolupracoval s Febiem na dokumentárních cyklech OKO a GEN. Po roce 1992 působí jako režisér ve svobodném povolání, přičemž se věnuje především tvorbě dokumentárních a hraných filmů pro Českou televizi. Dokumentární tvorba Jaroslav Hovorka je autorem řady dokumentárních filmů, ke kterým si zpravidla sám napsal scénář. K jeho významným dokumentárním dílům patří Ozvěny modrého pokoje (1983), Listy o pražské houslové škole (1984), Vynálezy L. Otčenáška (1986) a Jmenuji se Vojtěch Husár (1988). V 90. letech a na počátku nového tisíciletí natočil dokumenty jako Zrádce národa v Chotěboři (1993), Vojta (1996), Krátký život druhé republiky (1998) a Romská kultura v Čechách (1999). Dokumentární cykly a seriály Významnou součástí jeho tvorby jsou dokumentární cykly pro Českou televizi. Režíroval řadu epizod pro cyklus Světci a svědci (2007) a Cesty víry. Rozsáhlejší režijní prací byl televizní dokumentární seriál Příběhy slavných (2002), který přibližoval divákům osobnosti českého uměleckého prostředí. Věnoval se také tvorbě vzdělávacích pořadů, jako byl cyklus Obrázky z historie Romů, který sloužil jako učebnice romského dějepisu pro děti. Hudební dokumenty Vzhledem ke svému hudebnímu vzdělání se Jaroslav Hovorka zaměřuje také na dokumenty s hudební tematikou. Mezi jeho významná díla v této oblasti patří Ilja Hurník ad libidum (2000) a Psáno pro Pražské jaro opus III. (2007), na kterém spolupracoval s Pavlem Kouteckým. Režíruje také pořady České televize zaměřené na klasickou i lidovou hudbu. Historické dokumenty V jeho tvorbě mají významné místo dokumenty s historickou tematikou. Patří mezi ně Esther (2007) o pamětnících, kteří byli jako děti v terezínském ghettu, Skauti v odboji (2008) a Příběh statečnosti a zrady: Lipovec - Licomeřice 1943-1945 (2010). Televizní pohádky a inscenace Jaroslav Hovorka se jako režisér podílel i na natáčení hraných filmů a televizních pořadů. Režíroval několik oblíbených televizních pohádek, mezi které patří Jak vyženit z pekla štěstí (1997) s Jaroslavem Šmídem a Bárou Munzarovou v hlavních rolích, Jeníček a Mařenka (1999), Dřevěná Marika (2000), Dilino a čert (2009) a Vodník a Karolínka (2010). Dilino a čert je veselá romská pohádka s písničkami, která se natáčela na hradě Houska a v Mělníce a okolí. Hudební a divadelní inscenace V jeho režijní filmografii najdeme také baletní inscenaci Mystérium o Faustovi (1990), inscenaci opery La contessina (1992), inscenaci opery Mariken z Nimégue (1995), drama Rendez-vous strýce Davida (2000) a divadelní inscenaci opery Antonína Dvořáka Čert a Káča (2010). Tyto projekty dokládají jeho všestrannost a schopnost pracovat s různými uměleckými formami.