Jiří Joran (20. června 1920, Praha – 5. srpna 2011, Praha), vlastním jménem Jiří Vokurka, byl významný český operní a koncertní pěvec, barytonista, překladatel a herec. Jeho hlasových kvalit si povšiml již v dětství jeho učitel a později známý rozhlasový pracovník Miroslav Disman, který v té době zakládal pěvecký a recitační kroužek.
Vzdělání a počátky kariéry
Jiří Joran nastoupil na studium zpěvu na pražské Státní konzervatoři u profesora Jana Hilberta Vávry (1939–1942), studia však dokončil dodatečně až roku 1946. Pro zdokonalení své pěvecké techniky absolvoval dvě roční stáže u Apolla Granforteho v Itálii. Ještě před maturitou, během středoškolských studií na reálném gymnáziu v Praze v Křemencové ulici, spoluzaložil Divadlo dobré nálady. Zde vystupoval nejen jako zpěvec, ale i jako textař, autor hudby a interpret. Za okupace působil v německém Městském divadle ve Zhořelci (1943–1944), hrál v Chytračce v Poznani a v Drážďanech (1944) a byl členem estrádní skupiny opět ve Zhořelci (1944–1945). Po konci války se stal členem Divadla a Velké opery 5. května v Praze (1945–1948). Po zániku této scény přešel i se souborem do opery Národního divadla v Praze, kde působil od 1. srpna 1948 až do roku 1989.
Operní kariéra
Jiří Joran disponoval výjimečným hlasovým tónovým rozsahem, díky němuž mohl zpívat barytonové i basové role. Skvěle zvládal ostře vykreslené menší a malé úlohy. Jeho doménou byla vysoká statná štíhlá postava, charakteristické zabarvení hlasového fondu, spontánnost jevištního projevu, smysl pro herecký detail a nadsázku. Během své nesmírně činorodé kariéry absolvoval přes čtyři a půl tisíce představení a na tisíc tři sta koncertů. V Národním divadle si zahrál a zazpíval v mnoha operách, například v Carmen (Morales), Pikové dámě (Jelecký), Prodané nevěstě (Krušina, Mícha a Indián), Maškarádě (Don Carlos), Výletech páně Broučkových (Vacek), Vodníkovi (Rak), Věci Makropulos (Jaroslav Prus), Lucerně (Sejtko a Žan), Pohádce máje (Revírník), Zkrocení zlé ženy (Grumio), Smrti kmotřičce (Pukač), Rusalce (Hajný), Bohémě (Schaunard), Tosce (Cesare), Psohlavcích (Brychta), Daliborovi (Budivoj), Tajemství (Zednický mistr), Jakobínovi (Adolf z Harasova), Zuzaně Vojířové (Věrník), Mistrech pěvcích norimberských (Herman Ortel) i Hoffmannových povídkách (Schlemihl).
Filmová kariéra
Na rozdíl od divadla, rozhlasu, televize a audio nosičů, film využil Jiřího Jorana pouze jako klasického herce. Jeho filmografie zahrnuje čtyři snímky. V roce 1947 se objevil ve filmu Parohy, rozmarné hříčce režisérů Alfréda Radoka a Františka Sádka, kde hrál po boku Oldřicha Nového. O pět let později ztvárnil roli hudebního skladatele a manžela zpěvačky Ireny Jonášové (Soňa Červená) Václava Jonáše v hudební komedii Rudolfa Myzeta Písnička za groš (1952). Po osmnáctileté pauze se do filmových ateliérů navrátil jako člen Armády spásy v komediálním muzikálu Svatá hříšnice (1970) Vladimíra Čecha, natočeném volně na námět divadelní hry Františka Langra Obrácení Ferdyše Pištory. Jeho poslední filmovou rolí byla postava nacistického vyslance a šéfa protokolu Říšského ministerstva zahraničních věcí Alexandera svobodného pána von Dörnberga ve velkofilmu Otakara Vávry Dny zrady (1973) o mnichovských událostech z podzimu roku 1938.
Překladatelská činnost a ocenění
Jiří Joran byl také významným překladatelem operních libret a písňových textů do češtiny. Z jeho překladů lze uvést tituly Valkýra, Život prostopášníka, Zlato Rýna, Poprask v opeře, Peter Grimes, Chytračka, Falstaff, Casanova, Olympiáda, Fra Diavolo nebo Trubadúr. Velmi hojná byla i jeho koncertní činnost, pro kterou si i sám překládal. Za svou uměleckou činnost získal Čestné uznání (1947) v mezinárodní pěvecké soutěži Světového festivalu mládeže v Praze, titul Zasloužilého člena Národního divadla (1968) a Cenu Senior Prix (1994). Roku 1991 definitivně ukončil svou kariéru a po dvaceti letech strávených v ústraní zemřel 5. srpna 2011 v Praze ve věku jednadevadesáti let.