Petr Lébl

Petr Lébl (16. května 1965, Praha – 12. prosince 1999, Praha) byl český divadelní režisér, scénograf, výtvarník, herec a umělecký šéf Divadla Na zábradlí. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 90. let 20. století a je považován za jeden z největších fenoménů české divadelní scény. Počátky kariéry a vzdělání Petr Lébl se narodil do rodiny muzikologie, divadelního a hudebního publicisty Vladimíra Lébla a jeho ženy Evy. K divadlu inklinoval již od raného věku. Vystudoval Střední průmyslovou školu grafickou v Hellichově ulici v Praze, obor grafická úprava tiskovin. Již během studií se stal členem amatérského divadelního souboru Dopravních podniků DOPRAPO, kde získal svou první hereckou roli v inscenaci Kolotoč splněných přání. Několikrát se pokoušel dostat na FAMU, kde byl vždy odmítnut s verdiktem „nepřijat pro nedostatek talentu". Později byl přijat na DAMU, kde studoval obory režie, scénografie a autorské herectví, studium však nikdy nedokončil. Paradoxně se v roce 1994 stal na této škole pedagogem. Amatérské divadlo a profesionální začátky V roce 1985 uvedl inscenaci Groteska podle Kurta Vonneguta Jr., kterou shlédl i samotný autor předlohy a byl jí nadšen. Soubor se nedlouho po premiéře Grotesky přejmenoval na Jak se vám jelo, později jen na JELO, a Lébl se stal jeho vůdčí osobností. Od roku 1985 do roku 1990 zde působil jako režisér, scenárista, výtvarník (scéna a kostýmy), herec a tvůrce zvukové partitury. Soubor JELO uvedl kromě Grotesky také například inscenaci Polepšovna Christiana Morgensterna, Eliadova Hada, Kafkovu Přeměnu nebo Wyspiaňského Wesele. Představení mladých amatérů byla pravidelně vyprodaná a scházela se na nich různorodá společnost, od tehdejší pražské intelektuální elity po Léblovy vrstevníky. Divadlo Na zábradlí a vrchol kariéry Na profesionální scénu vstoupil Lébl v roce 1992, když v divadle Labyrint (dnes Švandovo divadlo na Smíchově) uvedl českou premiéru hry Egona Tobiáše Vojcek a drama Tankreda Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis. V roce 1993 se ve svých osmadvaceti letech stal nejmladším uměleckým šéfem v historii Divadla Na zábradlí. Zde uvedl v první sezóně ve vlastní režii Genetovy Služky, Stroupežnického Naše furianty a Čechovova Racka. Za inscenaci Racka získal v roce 1995 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci. Mezi jeho další velmi úspěšné inscenace patřil Syngeho Hrdina západu, muzikál Kabaret nebo Örkényho Kočičí hra. V roce 1997 získal svou druhou Cenu Alfréda Radoka, tentokrát za inscenaci Čechovova Ivanova. Téhož roku byl pozván do izraelského Národního divadla Habima v Tel Avivu, kde režíroval hru Cyrano de Bergerac. Za sedm let v Divadle Na zábradlí režíroval celkem dvanáct her, navrhoval scénické dekorace a programy, organizoval zkoušky a staral se o celkovou vizuální podobu divadla. Filmová kariéra a odkaz Ačkoliv byl Petr Lébl primárně divadelním tvůrcem, objevil se také ve dvou filmech. V roce 1994 si zahrál symbolickou roli anděla ve filmu Žiletky režiséra Zdeňka Tyce, kde hlavní roli ztvárnil frontman skupiny Psí vojáci Filip Topol. Dále se objevil v roli sportovce v celovečerním debutu Alice Nellis Ene bene z roku 1999. Svůj život ukončil dobrovolně 12. prosince 1999 na divadelním tahu nad jevištěm Divadla Na zábradlí. U sebe měl fotografii svého oblíbeného autora Kurta Vonneguta. V roce 2009 byl v anketě časopisu Reflex zvolen nejvýznamnější českou divadelní osobností období 1989-2009. Jeho odkaz žije dál i díky knize Radky Denemarkové Smrt, nebudeš se báti aneb příběh Petra Lébla, která získala v roce 2009 cenu Magnesia Litera za publicistiku. Petr Lébl vytvořil dokonale komplexní divadelní díla, do kterých vkládal literaturu, své pocity, zážitky i politickou situaci. Jeho inscenace se vyznačovaly nevázanou inscenační fantazií, zálibou v nečekaných kontrastech a bizarních detailech.