Antonín Volný

Antonín Volný, herec, narozen 19. února 1893 v Praze, zemřel 28. října 1967 v Praze. Patřil mezi české filmové herce první poloviny 20. století, jehož životní příběh byl úzce spjat s historickými událostmi své doby. Vojenská kariéra a legionářská minulost Antonín Volný se během první světové války stal československým legionářem v Rusku. Zúčastnil se významných bojů u Bachmače a byl součástí posledního transportu československých legií ze Sibiře přes Japonsko zpět do vlasti. Tato zkušenost výrazně formovala jeho osobnost a pozdější život. Po návratu do nově vzniklého Československa zůstal Antonín Volný u armády, kde až do roku 1929 sloužil jako štábní rotmistr. Filmová kariéra Po odchodu z armády se Antonín Volný začal objevovat v českých filmech, především v menších a epizodních rolích. Jeho filmografie zahrnuje několik snímků z období první republiky a protektorátu. Mezi jeho známé filmy patří Anton Špelec, ostrostřelec (1932), kde se objevil po boku Vlasty Buriana. V tomto populárním snímku režiséra Martina Friče ztvárnil jednu z menších rolí v příběhu o výrobci hudebních nástrojů, který se dostane do problémů kvůli urážce císařského majestátu. Antonín Volný nebyl typem herce, který by ztvárňoval hlavní role, ale patřil k té skupině charakterních herců, kteří svými menšími výstupy dotvářeli atmosféru českých filmů 30. a 40. let. Jeho civilní projev a autentické vystupování, možná ovlivněné i jeho vojenskou minulostí, mu umožnily vytvořit řadu drobných, ale zapamatovatelných postav. Osobní život a odkaz O osobním životě Antonína Volného se dochovalo jen málo informací. Jeho legionářská minulost však naznačuje, že patřil ke generaci, která aktivně přispěla k vytvoření samostatného Československa. Jako bývalý legionář a voják z povolání představoval typ člověka, který spojoval svůj život s osudem nově vzniklé republiky. Antonín Volný zemřel 28. října 1967 v Praze, symbolicky v den výročí vzniku Československé republiky, za jehož svobodu kdysi bojoval jako legionář. Jeho herecký odkaz, ačkoliv ne tak výrazný jako u některých jeho slavnějších kolegů, zůstává součástí historie české kinematografie první poloviny 20. století.