James DeMonaco

Výroba pokračování se stává standardem i v případě sebeméně úspěšných titulů, avšak se silným a odlišným konceptem mohou mít sequely nepopiratelné kouzlo. U sérií aplikujících polonávazné vyprávění, kdy každá další část rozvíjí kompletně jiný příběh a klade před hrdiny nové cíle, se nezřídka jede podle rovnice „čím větší, tím lepší“. Tvůrci však čas od času vsadí na moment překvapení a na etablovanou látku naváží stylem, který zcela převrací žánrovou polohu a někdy i explicitně komentuje charakter předchozích dílů. To se týká i následujících deseti filmů, jež pokračovaly v konkrétně škatulkovaném příběhu velmi neotřele – ať už v ryze pozitivním, nebo spíš záporném smyslu.

Série Očista letos oslavila deset let. Hororově vděčný koncept o dni, během kterého svět zavře oči a nechá lidi ve vymezený čas řádit, krást a vraždit, aby upustili páru, se dočkal již pěti filmů a seriálu.

Pátý díl populární série, postavené na myšlence dvanáctihodinové legalizace veškerého zločinu, zavádí diváka do napjaté oblasti americko-mexických hranic. A na rozdíl od více než průměrných předchůdců chápe satirické měřítko svého námětu a nebojí se jej ve vší serióznosti využít.

Jsou slavní, talentovaní a renomovaní, ovšem jejich herecký rejstřík v poslední době úplně neodpovídá požadavkům, jaké na ně automaticky kladou filmoví fanoušci a kritici. Tito herci a herečky až příliš často znevažují své jméno účastmi v mizerně přijímaných snímcích, po nichž pár dní po premiéře ani pes neštěkne.

čas od času dojde u nějakého projektu na spojení, které diváci tak úplně nečekají. Jako když se nedávno Samuel L. Jackson objevil v obsazení nového dílu Saw. Dnes tu máme podobně překvapivé kombo - Sylvester Stallone se sešel s tvůrci Očisty.

Hororové série mají obvykle sestupnou tendenci. U Očisty to neplatí. Po zajímavé, ale v tématu zbytečně umírněné jedničce, se dvojka odvážně vydala do ulic a vyplatilo se. Šlo o ještě větší hit a co víc, mnohem lépe hodnocený.

Horor může být spolehlivý, i když je úplně blbý. Člověk u toho sedí a civí na to, protože strach zkrátka přitahuje. A což teprve, pokud vykazuje prvky skvělosti. Zkrátka horory mohou uspokojit i ve velice širokém spektru kvality a tudíž se nelze divit, že diváci se na ně těší a producenti ostatně také. Málokde vychází známé pořekadlo „za málo peněz hodně muziky“ jako právě u hororů. Tak se podívejme, jakých deset nejlibovějších kousků nám filmoví řezníci naporcovali pro rok 2016.