Eva Kristínová

Eva Kristínová, 5. srpna 1928, Trenčín, Československo – 14. června 2020, Bratislava, Slovensko, slovenská herečka a recitátorka. Rodinné zázemí a mládí Eva Kristínová se narodila v rodině s výrazným vlasteneckým cítěním. Její otec Jozef Martin Kristín byl příslušníkem Štefánikových francouzských legií a později důstojníkem československé armády. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl degradován na obyčejného vojáka a odsouzen k dlouholetému vězení. Mladá Eva se již v šestnácti letech zapojila do Slovenského národního povstání, kde sloužila jako spojka v oblasti Lubinských kopanic. Tato zkušenost formovala její silný charakter, který později promítala do svých dramatických rolí. Vzdělání a začátky kariéry V roce 1949 začala Eva Kristínová studovat herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě. Díky svému výjimečnému talentu byla ještě během studia přizvána k hostování ve Slovenském národním divadle (SND). Po absolvování Odborného divadelního kurzu v roce 1950 získala stálé angažmá v SND, kde působila téměř čtyřicet let. Její filmový debut přišel v roce 1955 v krátkometrážní komedii Rohy. Divadelní tvorba Na divadelních prknech vytvořila Eva Kristínová přibližně 80 dramatických postav. Její herecký rejstřík byl mimořádně široký – od postav slovenských venkovských žen až po velké tragické role světového repertoáru. Z klasického shakespearovského repertoáru excelovala jako Lady Macbeth v dramatu Macbeth (1959) a jako Gertrúda v Hamletovi (1961). Významné byly také její role Kleito v Nezvalově Atlantidě (1961), Alžběta Proctorová v Millerových Čarodějnicích ze Salemu (1966) a matka Kuráž v Brechtově hře Matka Kuráž a její děti (1971). Z postav slovenské ženy ztvárnila Zuzu Javorovou v Ženském zákoně, Zuzku ve Statkoch zmätkoch a Evu v Bačovej žene. Na jevišti se naposledy objevila v roli Rodany v dramatu Pravda Svätoplukova (1985). Filmová a televizní tvorba Po filmovém debutu následovala komedie režiséra Paľa Bielika Nie je Adam ako Adam (1956), kde Eva Kristínová prokázala svůj všestranný talent. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímcích Štyridsaťštyri (1957, režie Paľo Bielik), válečném dramatu Smrť sa volá Engelchen (1960, režie Ivan Balada) a televizním filmu Sám vojak v poli (1964, režie Otto Haas). Divácky velmi oblíbené byly její postavy svérázných venkovských žen v komedii Rysavá jalovica (1970, režie Martin Ťapák), kde hrála po boku Jozefa Kronera, a v komedii Zypa Cupák (1976). Vrchol filmové kariéry V sedmdesátých a osmdesátých letech vytvořila Eva Kristínová řadu pozoruhodných rolí v televizních filmech a inscenacích. Mezi nejvýznamnější patří historické drama Lucrezia Borgia (1974, režie Pavel Haspra), Cesta ženy (1974, režie Dušan Kodaj), Penelopa (1977, režie Štefan Uher) a Bičianka z doliny (1981, režie Jozef Zachar). Její filmografie zahrnuje také snímky Hody (1987, režie Andrej Lettrich), Na pochode sa vzdy nespieva (1961), Dvere dokorán (1978) a Fénix (1982). Posledními filmy v její kariéře byly Puto najsilnejšie (1990), Pavilón číslo 6 (1992) a V našom meste býva Gulliver (1989). Recitační umění a další aktivity Eva Kristínová patřila mezi uznávané recitátorky slovenské a české poezie. Její repertoár byl velmi široký, ovládala zpaměti značnou část Hviezdoslavovy tvorby. Byla také činná jako šansoniérka. K jejím osmdesátým narozeninám vydala ve spolupráci se slovenským publicistou Jánem Čomajem knihu vzpomínek Eva Kristinová - Spomienky herečky (2008). Ocenění a odkaz Za svůj přínos slovenskému divadelnímu a filmovému umění získala Eva Kristínová řadu ocenění. Od roku 1968 byla zasloužilou umělkyní, nositelkou Československé medaile Za chrabrost, Československé medaile za zásluhy I. stupně, Řádu SNP II. třídy a Ceny města Bratislavy. V roce 2008 jí prezident Ivan Gašparovič udělil Řád Ľudovíta Štúra I. třídy za mimořádné zásluhy v oblasti rozvoje slovenského divadelního umění a kultury. V roce 2014 získala prestižní cenu Květ Tálie za celoživotní dílo na divadelních prknech a filmovém plátně. Eva Kristínová zemřela 14. června 2020 v Bratislavě ve věku 91 let, zanechala po sobě výraznou stopu v slovenské kultuře jako jedna z nejvýraznějších představitelek ženských postav v slovenské literární a dramatické klasice.