Ladislav Hádl

Ladislav Helge, narozen 21. srpna 1927 v Praze, zemřel 31. ledna 2016 v Praze, byl významný český filmový režisér a scenárista. Narodil se jako syn krejčovského dělníka a švadleny, o kterého se po rozvodu rodičů staral otec. Vychodil měšťanskou a obchodní školu. Ve třinácti letech, v roce 1940, se stal členem Dismanova recitačního a divadelního souboru dětí a mládeže Československého rozhlasu v Praze, kde se poprvé setkal s filmovými projekcemi, což ovlivnilo jeho budoucí kariéru. Během druhé světové války byl totálně nasazen jako soustružník v Nové Pace a v Sokolnici u Brna. Po válce se jeho zájem o film prohloubil a v květnu 1945 začal pracovat v Československém filmovém ústavu v oddělení zakladatele Filmového archivu Jindřicha Brichty. Od počátku však toužil po vlastní tvůrčí filmařské práci a systematicky se na ni připravoval. V roce 1947 se Helge dostal na Barrandov, kde působil jako zástupce vedoucího výroby a pomocný režisér u Jiřího Krejčíka. Jako režisér debutoval v roce 1957 filmem Škola otců, který se stal významným dílem československé kinematografie. V hlavní roli učitele Pelikána exceloval Karel Höger, který se role ujal s velkým zájmem poté, co ji odmítl Rudolf Lukavský. Film získal Státní cenu a stal se vzorem kritického pohledu na tehdejší společnost. Následovaly další filmy jako Velká samota (1959), Jarní povětří (1961), Bílá oblaka (1962) a Bez svatozáře (1963). V roce 1964 natočil novovlnný snímek První den mého syna s Petrem Kostkou a Vladimírem Pucholtem v hlavních rolích. Jeho posledním filmem byl Stud (1967), který je považován za jeden z jeho nejvýznamnějších. Helgeho filmová kariéra byla násilně přerušena po sovětské okupaci v roce 1968. Kvůli své politické angažovanosti ve Svazu filmových a televizních umělců FITES, kde byl v letech 1969-1970 vedoucím tajemníkem české části, a jako předseda reformního Koordinačního výboru tvůrčích svazů (1968-1970), byl v roce 1971 z politických důvodů propuštěn z Filmového studia Barrandov a vystaven perzekuci. Ještě rok mohl působit jako dabingový režisér, poté mu byla znemožněna veškerá činnost v oblasti kultury. Pět let pracoval u přepážky na poště a přivydělával si i jako úředník v pneuservisu. Na podzim 1977 se po podpisu Anticharty (což později považoval za své osobní selhání) uchytil jako provozní režisér Laterny magiky, kde působil až do roku 1991. Po pádu komunistického režimu stanul v roce 1990 na jedno volební období v čele obnoveného FITES, k vlastní filmové tvorbě se však již nevrátil. Od poloviny 90. let vedl katedru režie na FAMU. Za svůj přínos české kinematografii byl oceněn prestižní Cenou Vladislava Vančury za celoživotní tvůrčí a mravní přínos. Ladislav Helge patří k nejvýznamnějším osobnostem československé kinematografie 50. a 60. let 20. století, jehož dílo se vyznačovalo silnou společenskou kritikou a morálním apelem.