Vladimír Boudník

Vladimír Boudník, narozený 17. března 1924 v Praze, zemřelý 5. prosince 1968 tamtéž, byl významný český grafik, malíř a experimentátor v oblasti výtvarného umění. Patřil mezi klíčové osobnosti českého poválečného umění a stal se zakladatelem vlastního uměleckého směru zvaného explosionalismus. Umělecké začátky a formování Původně se vyučil nástrojářem, během druhé světové války byl nasazen na nucené práce v Německu, což v něm zanechalo celoživotní trauma. Po osvobození Československa absolvoval v roce 1949 Státní grafickou školu v Praze pod vedením profesora Rudolfa Beneše. V prvních dílech zachytil válečné traumatické zážitky, které byly charakteristické pro celou poválečnou generaci. Od poloviny padesátých let začal systematicky pracovat na abstraktních obrazech. Až do roku 1962 pracoval jako dělník v ČKD Vysočany, kde nacházel inspiraci a materiál pro svou netradiční tvorbu. Profesionální výtvarné činnosti se věnoval od roku 1965, kdy byl začleněn do Spolku českých výtvarných umělců. Explosionalismus a umělecký přínos Vladimír Boudník je znám především jako zakladatel explosionalismu – uměleckého směru, který sám vytvořil a jehož byl jediným skutečným realizátorem. Podle jeho teorie mělo být umění výbuchem niterných duševních stavů, záznamem explozí spontánnosti a expresivnosti. Zásady tohoto směru sepsal již v roce 1949 v Manifestech explosionalismu. Na počátku 50. let tvořil přímo v pražských ulicích, kde pořádal happeningy a demonstroval na oprýskaných zdech "všemocnou sílu" umění. Apeloval na kolemjdoucí, aby využili svůj potenciál obrazotvornosti a tvůrčích schopností. Svými pouličními explosionalistickými akcemi v letech 1949–1956 se stal jakýmsi českým průkopníkem happeningů. Inovativní grafické techniky V roce 1954 vytvořil unikátní aktivní grafiku, jejíž podstatou nebylo mechanické otiskování, ale spontánní tvůrčí gesto. Emotivní mechanická destrukce matrice za pomoci různých materiálových fragmentů kovového dílenského odpadu se stala absolutizací fyzické akce v tvůrčím procesu. V roce 1957 experimentoval s technikou monotypu, v roce 1959 objevil strukturální techniku, kterou vytvořil originální verzi "umění v surovém stavu", později známou pod pojmem texturální malba. V roce 1965 doplnil své struktury magnetickými grafikami. Vytvářel také experimentální práce s grafickými asamblážemi, sadzovou a exhumační grafikou. Filmová stopa Přestože Vladimír Boudník nebyl hercem v pravém slova smyslu, zanechal stopu i ve filmovém umění. Objevil se ve filmu Automat Svět, který byl součástí povídkového cyklu Perličky na dně (1965) režisérky Věry Chytilové, natočeného podle povídek Bohumila Hrabala. V tomto snímku hrál sám sebe, což má dnes hodnotu cenného filmového dokumentu. Boudník byl blízkým přítelem spisovatele Bohumila Hrabala, který ho zvěčnil ve své próze Něžný barbar a v dalších dílech. Vladimír Boudník zemřel tragicky 5. prosince 1968, den po vernisáži v kavárně Viola. Jeho smrt bývá označována jako sebevražda, ačkoli někteří jeho přátelé tuto verzi zpochybňují. Od roku 1995 se každoročně uděluje prestižní Cena Vladimíra Boudníka za významný grafický přínos, určená žijícím českým umělcům v oblasti umělecké grafiky. Boudníkův odkaz zůstává živý a jeho dílo má v kontextu české moderní grafiky poválečného období zakladatelský význam.