Věra Hanslíková

Věra Hanslíková (4. 5. 1913, Praha, Rakousko-Uhersko – 1. 1. 2004, Praha, Česká republika) byla česká herečka a sportovkyně. Během své herecké kariéry, která se rozvinula především ve 40. až 70. letech 20. století, vytvořila řadu menších, ale výrazných rolí v československé kinematografii. Počátky kariéry Věra Hanslíková vstoupila do světa filmu v roce 1944, kdy debutovala ve snímku Paklíč režiséra Miroslava Cikána. V této detektivní komedii s Oldřichem Novým a Jiřinou Steimarovou v hlavních rolích ztvárnila roli hospodyně Anežky. Dobová kritika ocenila její herecký výkon, který byl označen za "vhodný" a "dobrý". Film Paklíč patřil k posledním snímkům natočeným v protektorátní kinematografii před koncem druhé světové války a dodnes je považován za kvalitní kriminální komedii s propracovanou zápletkou. Poválečná filmografie Po válce pokračovala Věra Hanslíková v budování své filmové kariéry. K jejím významným snímkům patří Rudá záře nad Kladnem (1956), kde se objevila po boku známých herců jako Josef Bek, Vlasta Chramostová či Jaroslav Průcha. Film byl natočen podle románu Antonína Zápotockého a zachycoval období roku 1918 a poválečné společenské změny. O rok později si zahrála v ceněném snímku Tam na konečné (1957) režisérské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos. Tento film, považovaný za jeden z nejlepších československých snímků 50. let, byl natočen v duchu italského neorealismu a sledoval osudy obyvatel jednoho pražského činžáku na konečné stanici tramvaje. Pozdější kariéra V 60. a 70. letech pokračovala Věra Hanslíková v menších rolích, které však dotvářely charakter československých filmů té doby. Objevila se například jako domovnice ve filmu z roku 1965, jako Kratochvílová v dalším snímku téhož roku, či jako babička v roce 1969. Její poslední zaznamenaná filmová role pochází z roku 1974, kdy ztvárnila hospodyni Malířovou. Během své kariéry používala také jména Věra Eichlerová a Věra Proscheková, pod kterými byla v určitých obdobích známá. Odkaz Ačkoliv Věra Hanslíková nepatřila mezi herecké hvězdy první velikosti, svými charakterními rolemi přispěla k bohatosti československé kinematografie. Její herecký projev byl přirozený a autentický, což jí umožnilo vytvořit řadu zapamatovatelných postav v českých filmech. Její filmografie čítá více než deset snímků, ve kterých většinou ztvárnila vedlejší role, jež však byly důležitou součástí filmového vyprávění.